Loajalita a víra

Mám jednu myšlenku. Týká se vlastně toho, že jak si čtu blogy, zjišťuji, že blogeři mají občas jakousi utkvělou představu, že je třeba se zásadně zabývat minulostí, možnou budoucností a jen ne přítomností.

Takhle se chová většina lidí, co znám. Oni, přesně v duchu té „moudrosti” studují chyby jiných v minulosti, dělají předpovědi jaké asi budou ti lidé dělat chyby v budoucnosti ale nijak si nevšimnou toho, co se děje tady a teď. nebo všimnou, ale setrvávají v minulých válkách.

Pak se diví, že selhávají v situacích, v nichž běžně člověk nemůže selhat. Tedy pokud je duchem přítomen. Nerozumí tomu, že jim uniklo něco, co by jim přeci uniknout nemělo. Jak by nemohlo, když jsou zahleděni do dálky. Ať se ona dálka týká minulosti, či budoucnosti. Lidé často hledají zázračné metody, které by jim měli přinést jakési nadpřirozené schopnosti a vlastnosti. Většinou si nevšimnou, že ta nejdůležitější je velmi opomíjena. Je opomíjena přítomnost, je opomíjeno soustředění na činnost, kterou děláme.

Vždy jsem považoval kreslení za nějak velmi náročnou činnost. Až jsem zkusil metodu kreslení pravou hemisférou. Nakonec jsem zjistil, že celý ten zázrak spočívá ve dvou věcech. Umět se dívat a kreslit, co vidím. V těchto dvou větách se dá obsáhnout celá metoda.

Knížky, které jsem si koupil, videa, co jsem shlédl, lektorka, která mne učila, opakují jedno a to samé. „Pozoruj, co vidíš teď tady z tohoto úhlu a nech ruku ať ji oko vede a nakreslí co vidí.“ A bylo. Stejné je to s pozorováním druhých lidí. „Pozoruj, poslouchej a za chvíli ti dojde, co ten člověk prožívá.“

Jestliže čtu na blozích jiných lidí, stížnosti na minulost, svou, obecnou, vládní. Stížnosti, které se opakují, je mi celkem jasné, že se ti lidé nevyrovnali ze zklamáním, jež si nesou od té doby až dodnes. Ze situací, kdy věřili. Jenže, jestli nesleduji, co se děje dnes, jak lidé mluví, chovají se dnes, teď a tady, vlastně jsou v zajetí představy táhnoucí se s nimi od minulosti, k přítomnosti. A protože se nevyrovnali s minulostí, neopouští je strach z budoucnosti.

Některé věci život spolehlivě zařídí sám. Není potřeba do nich zasahovat. Žije-li člověk podobně jako já v přítomnosti, kterou sleduje, ukáže se mu, že věci si jdou prostě vlastní cestou. Správně a bez zasahování. Jestliže nějaký muž osloví svým chováním, umem ženu, může se spolehnout, že ona si k němu cestu najde. Způsobem, který by ani nepředpokládal. Například.

A opačně. Stačí jen sledovat. Stejně jako stopař sleduje stopu. Následuje ji a zjistí, že je-li dostatečně soustředěný a vytrvalý, svůj objekt, dřív nebo později objeví. Ale v tu chvíli musí sledovat stopu. Stopu, kterou sledoval včera, dnes nesleduje, nepřemýšlí o ni.

Sleduje tu dnešní, tu která slibuje kořist. Jsou lidé, co se zásadně zabývají analýzou minulosti. Domnívají se, že pokud zanalyzují minulé děje, budou dostatečně moudří dnes. Jenže oni si nevšímají toho, co se děje dnes. Rozejde se s nimi partnerka/partner a oni analysují a analysují, vše co udělali tehdy a nevšimnou si, že jim unikají důležité věci pro dnešek. Sledují stopu, na jejímž konci není kořist. Vyhodí je z práce, a oni nehledají způsob jak práci získat, oni hledají způsob jak se zbavit viny se svého selhání.

Jsou hladoví, unavení a nikde nevidí naději. A celý problém spočívá jen v tom, že jsou svou myslí mimo přítomnost. Miloval jsem kdysi jednu ženu. Odmítla mne, tedy jsem odmítnutí vzal na vědomí. Podle některých jsem se shodil, tím, že jsem ji svůj vztah k ní sdělil. Vyslechla, odmítla. Nezabýval jsem se tím, jestli jsem špatný, jestli jsem něco udělal špatně. Prostě jsem udělal, co jsem uměl, nebyl zájem, takže jsem se věnoval svému. Aby mi bylo dobře. Za půl roku mi sama zavolala. Jestli bych neměl chuť jít ven, někam na kafe.

Šel jsem. A najednou už mi nepřišla tak skvělá, jako kdysi. Zamilovanost vyprchala. Pochopitelně, že jsem prožíval jisté uspokojení z toho, že se sama ozvala, a viděl jsem realitu, nikoliv růžový oblak. Tím že jsem nežil v minulosti, necítil jsem křivdu a nemusel jsem se nějak pomstít. Nechal jsem věc plynout a život mi sám ukázal. Nezapletl jsem se do vztahu, ve kterém bych se necítil dobře, protože jsem se v tu chvíli necítil dobře v její přítomnosti.

Najednou jsem uviděl ženu, která mne odmítla jen z toho důvodu, aby si tehdy nezadala. Poslouchal jsem ji a viděl, slyšel její úzkost a nejistotu. A už se mi nechtělo do vztahu s někým, kdo je nejistý a úzkostný. Nepovažuji přecitlivělost za přednost. Někdy v nějakých případech má svou cenu. Jenže jen málokdy.

Stejně tak, když sleduji dnešní vládu. Ti lidé jsou vybraní nikoliv na základě znalostí, schopnosti komunikovat, řešit problémy. Oni jsou vybraní na základě loajality. Ke Stalinovi a Hitlerovi, podobně jako k jiným autoritativním lidem museli být lidé především loajální. Výsledky všichni známe. Takže se nezabývám chybami bývalých vlád, jejich časy se nevrátí, ale zabývám se úspěchy a chybami současné garnitury. Na tu jsem zvědavý, co v té přítomnosti předvedou.

Musím žít v prostředí jaké je, tedy pokud se nechci stěhovat jinam. Dívám s ena ně, sleduji je. Nemám k nim důvěru nikoliv pro jejich minulost, ale pro jejich přítomnost. Možná změnim názor. Ale rozum mi říká, že lidé příliš loajální, jsou lidé závislí na přízni vůdce. Vůdce vybírá, odměňuje a trestá. Jen a jen vůdce. Kdyby byli sebeúspěšnější, oddanost především.

Stejně jako se nezabývám chybami bývalých milenek, manželek, kolegyň. Ztráta času. Musím se zabývat chováním současné partnerly, kolegů, politiků, lidí na ulici, v Metru v obchodě. Co dělat, co nedělat, kam jít, s kým být a s kým nebýt, koho podpořit, komu se vyhnout. Tady a teď. Pak mám šanci uspět, přežít a vyhnout se potížím. Víra je založená na rozumu. A je dobré dát nejen na víru a rozum, ale také pocit. Jo jo.

They hung a sign up in our town
„If you live it up, you won’t live it down“
So she left Monte Rio, son
Just like a bullet leaves a gun
With her charcoal eyes and Monroe hips
She went and took that California trip
Oh, the moon was gold, her hair like wind
Said, ‚Don’t look back just come on, Jim‘

[Chorous]
Oh, you got to hold on, hold on
You gotta hold on
Take my hand, I’m standing right here
You gotta hold on…