Lehce se unavit, aby lépe chutnalo

Ptávají se mě lidé, jak jsem zařídil, že jsem se za tu dobu 24 let, co pracuji v blázinci ještě nezbláznil. Myslím, že odpověď je jednoduchá.

Hlídám si abych rozlišil volný čas od času pracovního. Nejen proto, že hlásám zásadu, že pracovat má člověk proto, aby z toho něco měl. A pracovat zadarmo se nemá. Práce zadarmo kazí charakter. Ale také proto, že kdo neumí rozdělit svůj čas pracovní, od času volného, neuvěřitelně chudne. V tomhle bodě jsem zajedno se všemi židovskými a křesťanskými denominacemi. Platí pro mne ono známé, leč mnohými málo používané přikázání. Pomni, abys světil den sváteční.

Ano, u plavby jsem pracoval i ve dnech svátečních. Ovšem pouze tak, že se loď jen řídila. Tohle byl zvyk a ti vůdci plavidla, co vyžadovali práci na údržbě plavidel i v neděli, nebyli oblíbení. Práce v neděli byla většinou proti dobrým zvykům. V neděli se na většině plavidel nedělalo. Protože neděle je od slova, jak se říkalo: Nedělat.

Naprosto se nehodlám tímhle blogem angažovat ve smyslu, že bychom se měli vrátit na větve a jen se živit sběrem a lovem. To ani náhodou. Nefandím zeleným. Přeci jen mi dnešní technická civilizace vyhovuje. Dobrý služebník. Ale na druhou stranu, pro mnohé, je technická civilizace špatným pánem, neb nedokáží uvěřit, že zítra je také den a ne všechny „propáslé” příležitosti jsou fatální ztrátou, která nezničí jejich podnikání. Neumí říci NE, ani svému obchodnímu partneru, ani své chamtivosti.

Je mi líto lidí, co neumí jít třeba jen tak procházkou, nikam nechvátat, protože oni musí být co nejdříve tam a tam, mají patnáct telefonu za odpoledne, ve kterých si sjednávají schůzky, ze kterých jsou unaveni, protože musí splnit, co si jejich obchodní partner vymyslí. Nemohou jít na procházku, či si doma lehnout, neb by jim uniklo, to či ono. Jsou chamtiví. Neumí říci ne, své chamtivosti.

A proč práce zadarmo ničí charakter? Práce zadarmo totiž pozbývá smysl. Co ztrácí smysl, je beznadějné. Pracuji abych dostal peníze, nebo abych si opatřil obživu. Sbírám ořechy, lovím králíky. Jestliže v neděli odpoledne konám práci, kterou mám vykonávat v pracovním týdnu od do: Pak je něco špatně. Buď se dostávám do deprese, protože nejsem schopný udělat, co udělat mám v čase, co je tomu určen, nebo jsem záměrně přetěžován, protože mému nadřízenému se nevyplatí člověk navíc, co by převzal některé mé povinnosti. Tím pádem se dostávám do stavu emočního rozladu. Neumím říci ne, lidem kolem sebe, kteří mne nutí pracovat nad mé možnosti.

Člověk v emočním rozladu není člověkem, co by vynikal skvělým charakterem, bezchybným úsudkem a perfektním výkonem. Naopak. Většinou lidé, co se dostávají do těchto psychických stavů, díky neustálému přetěžování,  jsou lidé, co hledají pak spásu v alkoholu, drogách a to jak známo člověku ani somaticky, psychicky, morálně a tím pádem ani sociálně nepřidá.

A nemusí být ti lidé ani závislí. Každý, kdo se přetěžuje a zároveň se dopuje, více, či méně se devastuje. Jeho výkonnost se z dlouhodobého hlediska snižuje. A pocit snížené výkonnosti charakteru nepřidá. Takže jak je vidět z krátké ukázky, práce zadarmo ničí charakter. A ono svěcení dne svátečního, člověku pomáhá bohatnout.

Za měsíc dovolené nic nevydělám.Dostanu pouze plat z blázince, všechno ostatní je fuč. Ale nemít ten měsíc dovolené, kdy nedělám nic, pouze buď cestuji jako gentleman, co nemá nic jiného na práci, nebo pokud jsem doma, chodím nakupovat abych něco pojedl. Nevydělám ve zbytku roku, ani polovinu toho, co obvykle vydělám. Nebyl bych výkonný a neměl bych ani náladu pracovat. Jak je člověk přetažený, pak už mu ty krátké odpočinky mezi prací nestačí.

A další věc. Jakmile bych ztratil pocit, že přestávám být pánem svého času, že přestávám být člověkem, který rozhoduje o svém životě, pak se stávám ze svého hlediska tím nejchudším. I když bych bydlel v paláci z mramoru a obsluhovaly mne ty nejkrásnější ženy, které bych si byl schopen zaplatit.

Uzavřu-li smlouvu, že budu od pondělí do pátku po dobu osmi hodin vykonávat takovou a takovou práci, je to mé svobodné rozhodnutí. Zbytek času je můj a mohu s ním naložit jak uznám za vhodné. Mohu uzavřít smlouvu, že budu pracovat jen čtyři hodiny denně. Zbytek času využiji jak uznám za vhodné. Jestli spím, koukám po holkách, chodím kolem baráku na procházku je moje věc. Takovou smlouvu jsem uzavřel a zjistil jsem, že pracuji stejný počet hodin, jako když jsem pracoval na celý úvazek a vydělám víc peněz. Kupodivu.

Nenechal jsem se chytit do své chamtivosti, kterou jako většina lidí, když si nedám pozor, trpím. Čtyřicet hodin týdně, vydělám na sebe, zbytek času věnuji svým zájmům. Pravda, tech čtyřicet hodin je náročných, proto musím odpočívat. Abych neztratil charakter. Práce zadarmo je tedy z mého hlediska vyloučena.

A ještě něco. Lidé, co pořád pracují, protože jim to takzvaně nedá, mají zřejmě psychické potíže, které léčí neustálou aktivitou. U mnohých v konečném důsledku se dostaví podobné následky, jako když své potíže řeší drogami. Mají jen tu práci. Jinak nic. Ani vztahy ani čas na zábavu. Jen tu práci. Jo jo.

PS: Blogy o dovolené píši proto, ne že bych chtěl pracovat, ale proto, že mi jak mírná psychická a fyzická námaha prospívá. Nechám volně běžet myšlenky, pak je napíši a vyčistím hlavu. Zacvičím na TRX, udělám pár dřepů, projdu se . Podobné, jako když  člověk chodí po světě, plave v moři a lehce se unaví,, aby mu lépe chutnalo.  Odpočívám a neatrofuji.