Kniha

Občas z ničeho nic narazím na knihu, která je zajímavá, čtivá a poučná. Dvě takové jsem objevil v knihovně, když jsem šel vrátit knížky, „pevně odhodlaný,” že rozhodně si nic nepůjčím.

Jenže, člověk se odhodlá, pak nakoukne dovnitř a jeho odhodlání je
jako pára nad hrncem. Zašel jsem dovnitř, jedním očkem se podíval do
vrácených knih a uviděl od Desmonda Morrise: „Lidský
živočich.” Podíval o regál níž a tam se na mě smála kniha:
„Nebojte se kreslit.” autoři Piyasena Sam a Beverly
Philpová.

Kreslení mne stále baví, takže si vyzkouším něco nového. Desmond
Morris je autor, kterého vzdělanějším lidem není třeba
představovat. Jeho: „Nahá opice” a další knihy jsou
dostatečně známé. Na knihu Lidský živočich se mne ptal jeden klient,
jestli ji náhodou nemám. Nemám, takže jsem si ji hned pro sebe
podržel. Bohužel už není k sehnání.

Zajímavé knihy si rád pořídím, abych je měl doma a mohl kdykoliv
do nich nahlédnout. Peníze za knížky jsem nikdy nepovažoval za
vyhozené peníze. Ano, spoustu informací si dnes každý najde na
internetu, ale pořád ještě je dobré mít knihovnu, kde má knihy,
kterými si jen tak listuje, aby najednou objevil něco, co třeba při
prvním přečtení přehlédl.

Takových knih, kde se dá dost dlouho pořád něco nového objevovat je
mnoho. Židé tímto způsobem pracují s Tórou. Čtou, jim ty známé
příběhy, a přesto v těch příbězích najdou stále nový a nový
smysl. Ano i jednoznačně napsaný příběh, může mít docela dost
výkladů. A mnoho druhu chápání.

To jen lidé s malou fantasii mají pořád pocit, že jednou se něco
takhle řeklo, tak ono řečené má jeden jasný význam. Jestliže Písmo
svaté říká: „Miluj bližního svého, jako sebe sama.” Pak
je na místě otázka, kdo je můj bližní? A kdo jsem já sám? A začne-li
se o ní diskutovat, pak se vynoří názory, které až mnohdy svou silou
zamrazí.

Výrok o bližním je v židovské literatuře připisován také rabímu
Akivovi, v příběhu, kdy za ním zašel žák, aby ho naučil Tóru za
dobu, kdy bude stát na jedné noze. Rabi Akiva nezaváhal a řekl: 
Miluj bližního svého, jak říká Tóra, to ostatní je komentář.
Právě tyhle příběhy, které jsem četl jak v křesťansky, tak židovsky
laděné literatuře mě mnohokrát přinutili přemýšlet. Nikoliv se ptát
na cestu, ale cestu zkoumat.

„Uvěříš-li, že Tóra neexistuje pouze jako prostý text, ale má kromě prostých významů [také] hrůzyplné cesty a zázračné stupně, budeš se o ni ustavičně snažit, budeš se rmoutit nad tím, co jsi ještě nepochopil i radovat z toho, co jsi již pochopil. Požehnaný praví: ,Vždyť pro vás není to slovo prázdné (Dt 32,47), Tóra není prázdná jako pouhý jednoduchý text, ale má duši, kterou jsem jí vdechl Já – a to je ta podstata. Ale pokud ji [přesto] shledáte prázdnou, nebude prázdnější věci nežli tato vada, která je ve vás, jak je psáno: Vždyť není věci prázdnější než vy‘ (tamtéž). Proto také [moudří] blahé paměti vykládají: ,A je-li pro vás [toto Slovo doposud] prázdné, proč se s ním nenamáháte?‘ (jSuka, IV, 54b). A rovněž Šalomoun říká: Budeš-li ji hledat jako stříbro a pátrat po ní jako po pokladech, tehdy pochopíš, co je bázeň vůči Hospodinu (Př 2,4n), a hned vedle toho [je psáno]: A nalezneš poznání Boha.“ Moše ben Nachman

Více zde: http://midrash.webnode.cz/vyklady/

A o to jde. nejen se ptát, ale hledat obsah v těch položených
otázkách. Říká se, že dobře položená otázka obsahuje správnou
odpověď. Mám zkušenost, že když začnu zkoumat důvody, pro které jsem
položil otázku, většinou najdu okamžitě správnou odpověď. V případě,
že se mne ptá klient. Na cokoliv, co se lidského života týká, vyzvu
ho, aby on řekl, jak danému problému rozumí. Pokud se snaží
porozumět, vždy odpověď najde. Správnou pro sebe.

Dobře napsaná kniha, z mého hlediska vyvolá víc otázek, než na ně
odpoví a vyvolá dost emocí, než emoce zklidní. Většina lidí se svých
emocí bojí a na své otázky hledá odpověď někde jinde, než u
sebe. Manipulanti mají tendenci nás přesvědčovat, že sami nejsme
dost moudří a schopní si na většinu svých otázek odpovědět a sami
hledat správné odpovědi. Nabízejí nám své „pravdy.” Ale
myslím, že pokud není člověk líný a hledá, tak najde. A uvěří ve svou schopnost nacházet.

Diskuse s druhými lidmi tříbí myšlení. Diskuse, kde se hledá
smysl, cesta a pravda. Nikoliv vítězství nad druhým a porážka a
zahanbení protivníka. Proto používám dost často v takových případech
větu, kterou jsem pochytil ve výcviku v asertivitě. Nepodepsal
jsem s nikým žádnou smlouvu, že budu odpovídat na jeho libovolné
otázky. I přesto, že se ptá podle jeho mínění slušně. I slušně
položená otázka, nezakládá nárok na odpověď. Jo jo.