Klasik a hezká Jenny Morganová

Čas od času mne napadne, jak by chutnal třeba žitný chleba s balkánským sýrem a česnekem. Abych zjistil tu chuť, musím vyzkoušet. Jsem doma sám, tak mohu. Než zítra vyrazím ven, zatím vyvanu.

Několik krajíců chleba, na plátky balkánský sýr, položit, navrch česnek a oči se rozšíří blahem. K tomu černé kafe, černé jako má duše a ráj se koná. Mám holt jednoduché chutě. Ale abych byl upřimný, tak k těmhle návodům, mne přivedla dobrodružná literatura a poesie. Specielně Kapitán Fracasse, respektive román, nikoliv film, ten mě tedy nijak extra neokouzlil, a v tom románu popisy různých lahůdek. Třeba kozí sýr, který vévoda Vallobmbreuse považoval za obzvlášť lahodný.

Nakonec, když jsem při putování po Francii, cestou na Gibraltar byl pozván několikrát na jídlo, jednou dokonce na statek, kde u stolu seděly tři generace a já,  pochopil jsem, jak se dá žít a jíst.   Francouzi tohle umí. Jídlo bylo vynikající a na konec byl sýr. Jako zákusek, kupodivu, tavený. Zjistil jsem jak mazaná je francouzská kuchyně. Ale tolik jsem se nedivil,  neb jsem se shlédl v franzouzské poesii. Hlavně mého oblíbence Francoisa Villona, Hlavně, co psal o lásce  a jídlu  ve své „Baladě – protest“
a z ní tedy malý úryvek.
Franc Gontier se svou Helou kdyby věděl,
jak slaďounce se v pohodlíčku žije,
tak byl by nadšenec ten nevěděl,
že spása jediná jen v cibuli je
a v podmáslí, jež k česneku se pij.
Pod růží ležet je jim krásou krás?
Kde lože s lenoškou je-ptám se vás…

Mluvil mi z duše. Dobře se najíst je základ. Jasně, je krásné, ekologicky žít, zdravě a lahodně se stravovat, líbat se s Helou pod šípkem jak dále pokračuje:

Ať Gontierovic pijí vzduch a jas;
a sajte úžas nad úžas
pod šípkem líbejte se do umdlení!
Nechť je zdrávo pěstit štěp a klas-
žít v komfortu, ach nad to není!

Měl recht klasik, občas neškodí ležet pod šípkem, dokonce neškodí se pod ním líbat, je-li s kým, ale pohodlí je pohodlí. Takže balkánský sýr, česnek, chleba žitný, ale k večeři, takový krásně zralý steak, ten vůbec neškodí. Dopíši blog a dám si.

Měl jsem docela náročné dopoledne. Jedno lehce rozvrácené manželství, pak fetující maminka, co má nároky na dceru, která s tím neví rady. To už tak bývá, nejen dcery dělají starost matkám, ale i matky dcerám: Nezávidim jim ten život, ani jedné. No, uvidíme, co bude dál. Gentleman jak se zdá, pochopil, že méně je někdy více a slečna snad tako připustí, že maminka je dospělá.

Skončila práce a musel jsem se posilnit. Právě tím chlebem, sýrem a česnekem. Dva tři stroužky postačí. Pak jsem si na YouTube pouštěl krásný humor Luďka Nekudy a Jiřího Císlera. Dlouho jsem nic od nich neslyšel a zastesklo se mi po písní Jenny Morganová, kterou Luděk Nekuda zpíval v roce 1970. Našel, poslechl a má duše se rozjařila. Pak jsem si pustil několik scének a vybral následující. Jo jo.