Kladivo, co kamenné lidské srdce drtí

Čas od času, když mám nějaký problém, otevřu Bibli a přečtu si, co mi pro tu chvíli, tu situaci, Písmo svaté říká. Zatím se mi ještě nestalo, že by mi odpovědělo nesrozumitelně.

Pro dnešní den a situace, které v poslední době prožívám, jsem dostal tuhle odpověď:
Ty, kdo úpěli, Hospodin slyšel, ze všech soužení je vysvobodil.
K tomu se dá dodat jen „Amen!” Což znamená něco jako: „Ať tomu tak je.” Mám zvyk, když si s něčím nevím tak moc rady, nemám znalost správného řešení, a lidé kolem mne také nemají radu, klidně se obrátím na svého anděla strážného, o jehož existenci nijak nepochybuji, stejně jako nepochybuji o tom, že Boží slovo je kladivo, které rozdrtí každé kamenné srdce, na které dopadne.

Vždy dostanu odpověď. Pak udělám, co si myslím, že mám udělat a počkám na co počkat mám a co je mimo mou moc. Já vím, že je mnoho lidí, co mají potřebu stále něco dělat, nechtějí čekat, ale ve svém věku už vím, že jsou věci, které nezměním žádným svým úsilím, ale mohu počkat až se změní samy od sebe. Jen tak.

Je sice těžké rozeznat kdy je třeba konat a kdy je nutné čekat, ale při troše ochoty hledat tu dělící čáru se většinou povede rozpoznat ten čas. Jak říká kniha Kazatel.
Je čas rodit se a čas umírat,
čas sázet a čas sadbu vytrhat,
čas zabíjet a čas uzdravovat,
čas bořit a čas budovat,
čas milovat a čas nenávidět
čas boje a čas pokoje..

Mám rád Knihu Kazatel, je věcná, moudrá a zcela určitě v ní mluví člověk, který byl obdařen moudrostí a Duchem. Ne nadarmo je zařazena mezi slovo Boží. Ano, co má člověk ze všeho svého pachtění?

Vždy, když někdo řekne: „Nikdy jsem Bibli nečetl, nebo četl, ale nerozumím ji.” Pak si řeknu: „Kdo nehledá, nenajde.” Nenajde ani směr, ani útěchu a většinou ani klid.

Mám vyzkoušené mnohé. Jóga, Zenbuddhismus, různé relaxační techniky, ale nakonec vždycky objevím nejvíc klidu a uvolnění v tom slově Boží. Jo jo.