Kdo to ví, odpoví mi na otázku

Bylo mi až do včerejška mizerně. Mizerně natolik, že jsem nešel ani na pohřeb Jany. Váhal jsem mezi povinností jít večer na skupinu a nebo se rozloučit. Měl jsem pocit, že na oboje se necítím.

Dal jsem tedy přednost živým. Janu jsem měl rád, chodila dlouho ke mě do
skupiny. Měla těžký život, ale nakonec ho zvládla se ctí. Tak se tam Jano v
tom jiném světě měj. Třeba se tam zase jednou potkáme.

Od minulého týdne jsem lavíroval s virózou. Chvíli to vypadalo, že
ustupuje, chvíli mě zase dusila. Měl jsem toho naplánováno na tento týden
docela dost. V pondělí jsem byl ve Kbelech dělat takové povídání pro rodiče
dětí ze základní školy. Téma: „drogy a jak rozpoznat malér.”
Malér, kdy se dítě utrhne a spustí. Byli pochopitelně překvapeni a udiveni,
že kladu důraz na alkohol.

Tedy na skutečnost, že děti na základní škole mají bohaté zkušenosti s
pitím alkoholu a že si myslím, že pokud je něco riziko a případný start k
jiným drogám, pak je to alkohol. Uvolňuje zábrany, a dokáže mazat i dobré
návyky z rodiny. Tohle spousta jinak slušných rodičů podceňuje. Děti jsou
pořád stejné a rádi napodobí „dobré zvyky” svých rodičů a
prarodičů.

Nebyli jsme lepší a k láhvi chlastu jsme se také uměli kolem čtrnácti
patnácti let dostat. Kazili jsme se navzájem. Rodiče si vždy myslí, že
jejich hodné děti, něčeho takového nejsou schopni a nebýt těch jiných
parchantů, ani by jejich děti nenapadlo něco takového. Většinou zapomenou a
rádi, na své mládí a dětství.

Rodičů přišlo docela dost, byli vstřícní, dokonce otevřeli i své osobní
potíže, všechno nějak to vyplynulo ze situace. Má láska mě tam vezla a byla
dost udivená jejich otevřeností a spontánností. Občas se sejdou lidi, mají
důvěru a nejsou nepřátelsky naladěni. Pak se dá něco udělat. Mám takové akce
rád. Když to jde, sedneme si do kruhu a povídáme.

Zítra jdu na „Jonáš a tingl-tangl.” Do divadla v Celetné.
Radka k tomu dělala kostýmy, prý je to pokud možno věrné napodobené
představení, toho, co pánové Suchý a Šlitr dělali v šedesátých letech. Tak
si aspoň potichu zazpívám ty slavné songy. Nahlas nesmím. To bych jim tu
premiéru zkazil. Jo mám k té době nostalgický vztah.

Šedesátá léta, moje mládí, jak zpívá Petr Spálený: ...šedesátá léta
se v rokenrolu zhlédla, auta měla ploutve, hudba měla křídla. I když
Semafor víc byl jazzový, než rokenrolový, ale i ten rokenrol v Semaforu
občas byl. Nikdy by mě nenapadlo, že si někdo troufne tohle zopakovat. Ale
jsem nadšený, že si Jakub Špalek troufl. Navíc v pátek mám dovolenou, takže
se do divadla nepoženu utahaný, ale hezky odpočinutý.

Bavím se těmi rádoby problémy s básničkami, která vyvolávají některé
genderové aktivistky. Možná si paní ministryně školství myslí, že nažene
voličské body svým přístupem a ochotou naslouchat takovým hlasům, ale jak se
zdá, lidé většinou mají rozum. Myslím, že víc voličů, tyhle úvahy zatím
nepreferuje.

No jo, mají někteří jedinci fakt potíže. Jak se zdá především sami se
sebou. Možná z toho některé genderové aktivistky, až budou mít děti, (tedy
pokud si troufnou mít děti,) vyrostou. Jo jo.

Malá ukázka z původniho Jonáše 

Amfora