Jen to vyslechnutí

Měl jsem rušnou sobotu. Ráno dorazila klientka, která už u mne byla. Což mě vždy potěší, protože udělala před několika měsíci na čem jsme se dohodli, a měla úspěch. Manžel, který se raději odstěhoval, než by přestal chlastat, tak si vzpomněl, že by se žena hodila, že chce jen tuhle, a tedy dal zpátečku a chce ze sebou něco dělat. Což mě potěšilo. Rád se dozvídám, že mé „mazané rady” zabírají. Tady šlo spíš o to, aby ona neztratila nervy a nezačala se rozvádět. Protože jak jsem odhadl, tak jeho póza že on může ženu opustit a ona bez něj nebude moci být, byla jen opilecká póza. A její póza, že může jít, když chce, také jen póza.

Napřed si chlapec užívá svobody, později najednou zjišťuje, že o věčně nalitého gentlemana není až takový zájem, aby nakonec zjistil, že samota není to, co by si skutečně přál. Takže začal se zvelebovat, zvát ženu na schůzky a dokázal přijít i střízlivý. Tak se mě přišla zeptat, jestli mu má věřit. Řekl jsem ji, že věřit mu samozřejmě může, ale optal jsem se jaký předpokládá výsledek své víry? Tak její představy o výsledku korespondovaly s mými, tedy zas zůstala na zemi a bavili jsme se posléze o ni.

O její potřebě, mít všechno pod kontrolou. Tohle bývá problém mnohých manželek, které mají pocit, že musí vzít všechno do ruky, všechno zařídit, protože ten „debil” jak rády říkají, nic nezvládne. Tohle je evergreen, ovšem musí se pořád připomínat, že to bývá jen hra, co se nazývá „Umění, neosvědčit se.” Ony dominantní manželky ji s nimi rády hrají, protože těm manželkám poskytuje pocit převahy, jenže, ten pocit velmi rychle vyprchá, když si dokáží uvědomit, jak s i úžasně nabíhají. Tedy, ony tím trpí i matky závislých. Ty kdyby jim chlapci nechlastali a ty matky by se tolik nebály o jejich život, tak by je tyhle typy opečovávaly až do své smrti, žádné jiné by je nepůjčily.

Jo jo, potom přišel chlapec, právník.Napřed vypadal, že nepromluví, pak se rozpovídal a dohodli jsme se na nějakém dalším postupu. Klasika. Pije, žije, svět mu patří, aby se probudil a zjistil, že ten svět mu ani nepatří, dokonce ho ani neobdivuje a potlesk se nekoná. Přišel docela pokorný a hezký zkrouhnutý. Povídali jsme povídali. I přes všechny potíže, jako většině začátečníkům mu stále běželo myslí, že to tak hrozný nebude, a že přeci jen jednou, zase bude mezi kamarády sedět, písně zpívat, nad hlavu ruce zvedat a bude umět pít jako většina lidí. Jen tak decentně, nikoliv do němoty. Zatím moc nevěří, že nebude. Inu, zřejmě bude muset ještě mnohé prožít. I když abstinoval pět měsíců, jak povídal, tak mu ještě nedošlo, že ten bleskový pád byl z toho důvodu, že už nepil od postupně začátku, jako kdysi ale od toho momentu, v kterém přestal.

Dal jsem mu příručku, aby se mu ta prozatímní abstinence lépe snášela, odešel a čekal jsem na Martina. Slíbil, že mi v rámci dodávky zboží až do domu doveze, co mi napsala služka, že potřebuje k úklidu a k tomu ještě žiletky a pěnu na holení. Přál jsem si žiletky co nejobyčejnější, stejně tak pěnu, protože nějaké extra vymyšlenosti mě v tomhle směru neberou. Martin dělá školu, takže si probral moji knihovnu, půjčil si nějakou literaturu by se mu lépe dělaly zkoušky. Rád jsem mu nějakou tu potřebnou literaturu půjčil, protože tuhle už asi nikdy znovu číst nebudu, takže pokud někomu prospěje, jen dobře.

Shromažďuji ty knížky s tím, že se někomu budou hodit, včera jsem si poprvé koupil přes internet e-knížky. Od Radkina Honzáka: „Babičku potrkal jelen,” a James.B. Given: „Inkvizice a středověká společnost.” Musím říci, že se mi ten způsob nakupování docela zamlouvá. Zaplatím, stáhnu, nemusím na poštu, je legální a jsou levnější. Do PC se mi jich vejde tolik, že je rozhodně do konce života nestačím přečíst. Vlastně i do čtečky. Přijde i pohodlné to čtení v MHD, nebo i doma. Čtečka mi ukáže, jestli knížku mám dočtenou, rozečtenou nebo jen zatím uloženou. Kde skončím, tam mi ji otevře. Listovat se v ní dá také. Myslím, že se ona investice i z ekonomického hlediska vrátí. Jo, dobře sem si dal poradit, jak od Radima, tak ještě od jiných.

Časem si stejně myslím, že e-knihy budou převažovat. Občas si někdo koupí papírovou, ale já se rozhodl, že takové ty paperbacky si už budu kupovat jen jako e-knihy. Nemá smysl shromažďovat tyhle knížky, co jednou přečtu a do týdne ji spolehlivě zapomenu, protože jsou si všechny podobné, ale občas mě baví číst tyhle braky, protože se jen bavím a na nic hlubokomyslného nemusím myslet. Myšlení občas bolí. Jako onoho gentlemana, který v jednom blogu napsal, že herci hrají v komerčních seriálech, protože v kapitalismu potřebují peníze. Jakoby je v socialistickém totáči nepotřebovali. To by mě zajímalo, kam ti lidé na tyhle „moudra” chodí? Asi do lesa, jako na houby.

Lidé, prostě milují příběhy. Dokonce navzdory intošům, milují příběhy s dobrým koncem. V úterý, když jsem při asertivitě promítal péčkovou past, tedy jeden z jedenácti dílů „Ze závislosti do nezávislosti,” zjistil jsem, že ač byl skutečně dobře udělaný, tím, že byl vyloženě s blbým koncem, byl přijat pacienty s jistou nelibostí. Pak jsme ještě kolem toho mluvili trochu na skupině a byli hodně překvapení, když jsem jim řekl číslo úmrtí pacientů, o kterých vím že zemřeli díky drogám, alkoholu nebo hazardní hře. Sice terapeutický účinek to extra nemá, protože všichni věří, že jim se tohle vyhne, ale dobře jim z toho čísla nebylo. Navíc v pátek.

Občas se pátek „vyvede.” Dostal jsem od sestry velmi mizerné zprávy o Láďově zdravotním stavu. No, nezbývá mi než mu držet palce, ale to je asi tak všechno co mohu. Maximálně mu můžu přát aby mu dokázali ulevit od bolesti. Jo, nikdo neví, jak a kde skončíme, tedy pokud si to sami nevybereme a pečlivě nepřipravíme. Protože jak vím, není nic víc deprimujícího, pro ty co se rozhodli, že skončí, když se jim to nepovede. Znám i takové, co to zkusili několikrát. Není to nic moc, poslouchat třeba v pátek takové historky, nebo před Vánocemi, případně na Vánoce, když mi některá maminka feťáka zavolá. Vyslechnu ji, popovídám a vlastně nemám nic, čím bych ji ulevil od té bolesti. Jen to vyslechnutí.

Abych nekončil tak smutně, hezky jsem se vyspal, uvařil si od včerejška namočené fazole, část jsem snědl s volskými oky a část mi chladne, abych si večer udělal fazolový salát. Ten mám rád. Občas. No a zítra zase do blázince, jenže jsem si na pátek objednal dovolenou, tak si odpočinu. Dopíši, natáhnu se a budu číst tu středověkou inkvizici. Na neděli není lepší čtení. :-)