Jeden ze způsobů života s Linuxem

Říkám si už dlouho , že popíši své seznamování se z libovolným linuxovým distrem z hlediska člověka, který neměl žádnou předchozí zkušenost s Unixem nebo Linuxem jako takovým. K počítači přišel po dosažení čtyřiceti let a vlastní počítač si pořídil v padesáti. Navíc k Linuxu až za dva roky poté. Jeho jedinou devizou byla zvědavost a ochota se naučit jak s tím zacházet. Tedy píši k lidem, kteří jsou podobného osudu a mají chuť se něco naučit. Hodně budou používat Google, někteří si stejně jako já ve svatém nadšení pořídí knihy o Linuxu a budou shánět informace kde se dá.

Pořiď si libovolné distro.Co je distro a Linux, nejlepší odpověd najdeš ZDE Kdysi se říkalo Linux je jen jádro operačního systému. A co je navíc mimo jádra to se nazývá „aplikace.” Jádro a aplikace tvoří distribuci. Distribuce mají různá jména a jako takové dají kompletní operační systém, který lze použít téměř k libovolné práci, jež jako začátečník je schopen na PC vykonávat. Distribuce se liší z hlediska začátečníka jménem a způsobem instalace. Nikdo se nemusí děsit toho, že bude nuda. Nebude. Různé utility při rozdělování disků, jako cfdisk a nebo fdisk, jsou začátečníkovi španělskou vesnicí. I při tak jednoduchých klikacích distrech jako je Mandriva. Jinak kdysi Mandrake.

Začneš-li Mandrivou získáš koupí nejen cd nebo DVD se samotnou distribucí, ale i kompletní příručku v češtině. Což není k zahození. SuSe ji má myslím také. Debian ji kdysi měl knižně pro Woodu. Ale na internetu jsou české příručky k Arch-Linuxu a dalším. Prostě zvykni si, že budeš muset umět hledat. Pokud neumíš, naučíš se. Nic jiného ti nezbude. Poznámka. Většina distribucí Linuxu jsou zdarma. Stáhneš, vypálíš, instaluješ. Nejjednoduší řešení.

Já jsem začal od Mandraku přes Debian, Slackware atd. Myslím si dnes, že je jedno čím bych začal, protože stejně jsem všude musel číst, hledat a učit se. Při instalaci například Debiana mi znalosti z instalace Mandraku byly na dvě věci. Učit se tedy budeš metodou pokus omyl. Tak se učili všichni, co na tebe dnes povykují „Google.” Naběhne ti instalátor a pokud vedle tebe nesedí někdo zkušený, budeš uhadovat co je co? Budeš experimentovat. Nejlépe na prázdný disk.

Prázdný disk zvol vzhledem k tomu, že je velká naděje, že jestli na něm něco máš, tak o to přijdeš. Ale data se dají zálohovat. Vhodný způsob pro sebe zvolíš sám. Vypálením, kopírování na disketu, či flašku. Je to na tobě. Jestli ti na nich nezáleží, pak nezálohuj.

Na každém dalším distru, se budeš muset učit nové věci. Že to není jednotné začneš časem vnímat jako život. Stěžovat si můžeš, ale bud se smíříš a vezmeš to tak, nebo toho necháš a najdeš si jinou zábavu. Všechno nové prověří tvoji trpělivost. Nezoufej, vždy se najde někdo ochotný, kdo se přidá do tvého maléru. Máš-li dva počítače, nebo laptop a pc jsi ve výhodě. Jeden připojíš na internet.

Nebudeš vohrnovat nos, že jsou na něm třeba wokna a Internet Explorer. Na tom si můžeš číst různě návody a manuály, dostaneš se do konferencí, třeba na Abíčku či Rootu. A jinde. Ulehčí ti to život. Manuály také budeš číst, ale musíš se je napřed naučit číst. Na učení o tom, co manuály jsou a poskytují, je dobrá knížka „Rozumíme Unixu.” Tam je to hezky popsané.

I další knihy o Linuxu a Unixu nejsou k zahození. „Linux, příručka administrátora, Používáme Linux.” A další.” Nedozvíš se všechno, ale něco ano. A docela dost. Další knížky si najdeš v každé větším d knihkupectví. Pokud nemáš dva počítače a vydržíš, nebo vydrží tvoji znalejší kámoši zjistíš, že to jde i bez knih.

Nainstaluješ, chodí ti to a jsi na netu. Zjistíš, že jakmile se ti podaří připojit na net máš vyhráno. Objevíš různá „How to.” Nepočítej, že se všechno naučíš hned. Budeš tápat, budeš ničit systém a budeš instalovat ze začátku znovu a znovu. Patřičným čtením, myšlením, dojdeš k uspokojivému výsledku. Systém nainstaluješ a budeš šťastný. Na chvíli. Život i distro jde dál.

Čeká tě dlouhá cesta, kdy se okamžiky nadšení střídají s okamžiky zoufalství. Tak to prostě chodí i jinde v životě. Všichni ti říkají, že to jít musí a ono to nejde. Zjistíš, že tvůj život s Linuxem, BSD je závislý na tom, kam, co a jak napíšeš. A budeš doufat, že se ti to nepřepíše, jak se u některých dister někdy děje. Někdy zjistíš, zcela náhodou, podle hesla: „slepé kuře objevilo zrno,” důležité věci. Ber to jako výsledek vytrvalého hledání a učení. Prostě nebyl jsi ani tak chytrý, jako vytrvalý a měl jsi kliku. Ale to nevadí, hlavně si pamatuj jak k tomu došlo.

Když jsme u toho psaní, tak je nutné zvládnout editor VI. Je všude. Smiř se s tím že některá Linuxová distra nainstaluješ třeba jen holý základní systém. To bylo kdysi, dnes se to zlepšilo, ale stejně, editor VI je editor VI. Při instalaci naštěstí jde nastavit síť, takže máš kliku, že se můžeš připojit na net. Třeba u Slackvaru, nebo NetBSD, ale potřebuješ napřed něco dopsat do rc.modules či rc.conf, případně další konfigurace a k tomu potřebuješ editor. Nauč se s ním zacházet. V každé další distribuci bude zřejmě jen VI. Pokud zvládneš jeho základy, nemusíš se ničeho bát. Už výše zmiňovaná knížka ti píchne.

Naučit se základní konsolové příkazy je také životní nutnost. Ne sice v každém distru, ale ve většině. Nemáš-li knížku, zase pomůže Google. Na netu se válí tuny české dokumentace tohoto směru a typu. Stačí jich pár. Zatím se nepředpokládá, že chceš programovat v shellu. Já osobně, pokud instaluji jen holý systém, jako třeba u Archu, nebo FreeBSD, tak jako první instaluji VIM,MC a Links či Elinks. S tímhle vybavením se už nebojím ničeho. No skoro ničeho.

Pamatuji si jednu životní moudrost, již jsem slyšel od jednoho IT experta. „Pokud shodíš, poškodíš systém bez dat, nic se neděje. Železo tím nepoškodíš a vždycky ho můžeš nainstalovat znova. Je to jen tupý počítač.” Tahle moudrá slova jsem nikdy nezapomněl. A podle toho jsem se choval. Zkusil jsem, co jsem si myslel, že pomůže, pomohlo sem tam, no většinou to dopadlo neslavně, ale pokud jsem udělal chybu a zapamatoval jsem si kde a jak, už jsem ji podruhé neudělal. Píšu tyhle řádky pro lidi, kteří budou brát Linux, Unix jako možnost se něco naučit. Budou se chovat podle toho hesla: „Neptej se co ti Linux dá, ale zeptej se, co od tebe zvládnutí Linuxu chce?” A ti posléze zjistí, že Linux a vůbec veškerý Open Source dávají netušeně mnoho.

Dávají nejen zajímavý operační systém, ale i možnost se seznámit se spoustou zajímavých lidí, kteří mají stejnou touhu po poznání, a tím pádem i svobodě a nezávislosti. Nejde o to,že je vše většinou zadarmo, ale jde o také hlavně o to, že je to právě svobodné, neregulované a dobrovolné. Vstoupíš, setrváš a pak třeba odejdeš. Co ses naučil ti zůstane, a navíc na běžnou činnost máš systém, který celkem spolehlivě slouží. Hodně spolehlivě. To není málo.

A ještě jedna věc, diskuse nejsou tak špatné záležitosti. Pokud se ti podaří vyvolat dobrou, ledacos se dozvíš, protože tě ostatní budou chtít usvědčit z neznalosti a prásknou ti věci, které by ti jinak neřekli a odkázali by tě na Google. Taky vlastní zkušenost. Jinak všechny distra co jsem používal se hodily i na desktop. Aspoň já jsem je používal. A používám. Včetně NetBSD, FreeBSD a OpenBSD.

Což sice není Linux, ale platí pro tyhle OS, pravidla pro začátečníky stejně jako u Linuxových dister. Číst, učit se, zeptat se, a hledat vlastní cesty. Kdo chce jen pracovat na PC, ten si Linux, nebo BSD za peníze nechá nainstalovat a udržovat. Taky to jde. Ale není to rozhodně ta zábava, co čekáš ty. Tedy pro uklidnění, už se to fakt hodně zlepšilo. Ale i tak.