I na ulici se musí umět žít

Občas se dostanu do diskuse s lidmi, kteří dávají najevo své pohrdání lidmi, kteří nežijí podle jejich představ.

Třeba alkoholiky, feťáky, bezdomovci. Dávají najevo, jak jimi
pohrdají. Chápu je na jednu stranu, konečně nechtěl bych žít s
feťačkou nebo alkoholičkou.  Ve svém dětství jsem toho užil
dost a dost. Leč na druhou stranu jimi nepohrdám. Nakonec, jsem
terapeut závislých, nemám o jejich způsobu života ani trochu iluzí,
leč vím jedno. Všichni ti lidé něco umí.

Umí přežít v těch obtížných podmínkách, které chlast, fetování,
gambling sebou nese. Kdysi jsem napsal tenhle článek pro
www.vice.com Jsem
bezdomovec a kdo je víc? Popsal jsem v něm poměrně dlouhou
kapitolu svého života. Byla zajímavá, vzrušující a docela mne
bavila.

Už jsem párkrát v životě říkal, že bych si odpustil své tři
rozvody, terapii, kterou jsem absolvoval, neb jsem se propil a
profetoval do debaklu, abych se z těch debaklů, co mi přinesly
rozvody, chlast a fetování dostal. Člověk se může stát zralým i bez
tak extrémních zkušenosti. Dokonce je to mnohem větší zázrak, než
ono prozření skrz tu bolest a utrpení.

Trvalo to pár let, mnohé bylo bolavé, leč prospěšné. Ale na tu
bezdomoveckou kapitolu svého života jsem nezanevřel ani
náhodou.

Prospěšnost vždy bolí a kdo tomu nevěří, ať si vzpomene na
návštěvu zubaře, hlavně ti starší o tom vědí svoje. Takže jsem
prošel prospěšnou terapii, prospěšnými výcviky, občas mi nebylo jen
do pláče, opravdu jsem plakal. Neboť dokud se člověk, hlavně v
terapii nad sebou nerozpláče, málokdy, máloco pochopí. Terapie není
poradenství, terapie bolí.

Takže to shrnu. Protože jsem terapeut, nepohrdám těmi, co neumí žít
jako já. Pokud bych tak činil, nebyl bych terapeut, ale náfuka,
který si myslí, že má patent na život. Což pochopitelně nemám. Ale
mám tu zkušenost, kterou společně se svým vzdělání se snažím prospět
těm potřebným.

Mnohé jsem také v životě neuměl, mnohé jsem se pracně
naučil a mnohé přes bolest musel pochopit. Je sedm smrtelných hříchů
a údajně dva jsou největší. Pýcha a sobectví. Lidé pyšní a sobečtí
nejvíc trpí. Zaslouženě. Leč jak říká Písmo: Kdo z vás je bez
viny, ať první hodí kamenem! Jo jo.