Géniové a spasitelé

Vyrazil jsem ke sv.Jakubu kolem 11.15 a dorazil jsem tam ve 13 hodin. Nejvíc mě zpomalila pasáž mezi Malostranským náměstí a Maltézským náměstím, i když na Karlově mostě nebyly ani zdaleka takové davy, jako bývaly. Taky byl čas oběda a počítal jsem s tím, že turisté budou v restauracích, než obdivovat památky. I z toho důvodu jsem zvolil tenhle čas. Kostel samotný byl uzavřený, což mi bylo líto, protože jsem vlastně vevnitř nikdy nebyl. Budu se tam muset vypravit na mši. A řádně si ho prohlédnout. Co jsem ale viděl skrz zasklené dveře, se mi líbilo. Vzal jsem si schválně i hůlky, ale zase na dláždění mi občas prokluzovali. Občas na mě lidé koukali jak na invalidu. Leč už čím dál víc lidí, přestává hůlky považovat za módu a zjišťuje, že je to prospěšná věc.

Na zítřek jsem se dohodl s Juditou, že obě skupiny udělá sama. Má s nimi rozdělané kontrakty a celkem mě u toho nepotřebuje. Tohle je každý rok. Judita, vždy, když mám dovolenou a ona mě zastupuje, dělá se všemi pacienty v mých skupinách kontrakty. U toho celkem nemusím být, to si přečtu potom. Nemám rád tenhle druh hodně strukturované terapeutické práce. A Judita to ví. Udělám si volné odpoledne, půjdu se, pokud bude počasí někam podívat po městě až pojedu z blázince. Vystoupím na Florenci a projdu se směrem přes centrum někam na Smíchov. Tam nakoupím a pojedu domu.

Dočetl jsem se o nové struktuře dopravy MHD. Zase nemá na magistrátu, někdo co dělat, tak si vymýšlí hovadiny. Nejhorší, co se může stát, když se někdo velemoudrý rozhodne, že dostal geniální nápad a jme se reformovat, to co spolehlivě funguje. Podobní těm lidem, co rozebírají svá auta, lodě, nebo zoufale konfigurují své operační systémy, aby je vylepšili. Vylepšují, vylepšují, aby nakonec zjistili, že co dosud fungovalo bez nějakých zádrhelů, nefunguje vůbec. Nebo tak, že jim šediví vlasy a stárnou třikrát rychleji, než dosud.

Jsem zvědavý, jak se to dotkne mě samotného. Do téhle chvíle mám celkem namakanou městkou dopravu, tedy, alespoň tam kam pravidelně potřebuji, a už se „těším” na nové zážitky s MHD. Už by konečně měl někdo v tomhle státě, tedy z těch odpovědných a „chytrých” přijít na to, že reformy nejsou spásou všeho, a že zaběhnuté systémy poskytují jistotu. Především malým lidem. Kdo by ovšem myslel na malé lidi, že? Kecy o tom, že ušetří 400 milionů Kč jsou jen kecy. Kolik ty reformy dopravy v Praze budou stát nikdo neřekne.

Některé „vůdčí osobnosti” pražského magistrátu se zřejmě domnívají, že úředníků je dost a je třeba je vytížit, aby jim nerostly zbytečně pupky. Takže je zaměstnají reformou, která oživí poklidný spánek některých oddělení. Jo, sám se střežím příliš prudkých a náhlých změn. Hezky pomalu, a co funguje, nepředělávat, neopravovat, nerozebírat. Znal jsem pár lidí u plavby, mezi nimi vynikal jeden strojník jménem Jarda, přezdívkou Křemílek, který musel no detailu znát, jak ten stroj funguje, co kde běhá. To jako znal, ale loď nejezdila, protože Jarda stále něco zkoumal. Tak jezdila, to bych mu křivdil, ale občas se muselo počkat s odplutím, než Jarda dal dohromady zkoumanou část stroje.

Tohle mě v mládí poučilo a pochopil jsem proč je dobrý strojník, který spí, nic nedělá, pokud stroj běží, a jen udržuje a ošetřuje. Stejně podobně sem se setkal s několika ženami, které měly neustálou touhu něco reorganizovat, vylepšovat, předělávat v bytě a nakonec se z útulného bytu, kde jsem si do příchodu takové ženy lebedil, stal byt těžko obyvatelný a nálada v něm byla dost hustá. Podobně státní nebo městská správa. Volení politici by se ve svých předvolebních slibech podle mého soudu měli zavázat, že budou hýbat s minimem funkčních věcí, tedy, že s tím co funguje vůbec nebudou hýbat, měli by slíbit, že nebudou dostávat geniální nápady. Pokud dostanou geniální nápad, že si ho nechají pro sebe, a když už to nebudou moci vydržet, tak se svěří nezávislé komisi, z řad lidu, která jim ty nápady vyžene libovolnými prostředky z hlavy.

Pranýř a máčení v koši ve Vltavě by byly základní umravňovací prostředky. Studená voda a uvázání v patřičný čas a na patřičném místě plus nápis nad hlavou: „Hle génius, co by reformoval” by mohlo mít oboje velmi rychlé a spolehlivé terapeutické účinky. Tím nechci říci, že jsem proti změnám, jenže mám zkušenost, že nutné změny se jednoduše vynutí sami. Nutné. Jinak jsem si vědom, že nelze zastavit pokrok, ale pokud se ty věci osvědčí, pak se zavedou jakoby samy, přirozenou cestou, bez „osvíceného” rozhodnutí z vyšších míst. Aspoň si myslím. Nové věci to je něco jiného. Pochopitelně železnici, silnice, musel někdo naplánovat, prosadit, někdy i k nelibosti širšího okolí. Ale jakmile by je pak chtěli moc měnit, příliš často reformovat, jako třeba školství, případně zdravotnictví u nás,byl to malér.

Nejsem znalec problémů školství a zdravotnictví, jen si myslím, že věčné reformy nemohou někam dospět, prostě potřebují čas, jemné ladění a nikoliv nekompatibilní geniální nápady jednotlivých v nepřetržité řadě věčně se střídajících „géniů.” Pokud tomu tak není, pak zbývají dvě možnosti. Revoluce, ta napáchá v konečném důsledku ty nejhorší škody, nebo modlitba „Bože chraň nás před spasiteli a génii, co chtějí zachránit svět. Amen!” Kdybych náhodou někdy chtěl jít do politiky, tak bych se asi modlil jako Šalamoun, za dar moudrosti a spravedlnosti a hlavně za to, abych nedostával nápady, které ulehčí druhým život. Protože takové dobré úmysly jsou nejkratší cestou do pekla. A natáhne takový spasitel do toho pekla sebou mraky jiných. Nejvíc těch, co nechtěli a hlavně o žádné dobro od druhých nestáli. Jo jo.