chtelo by se mi sem napsat JO, JO , ale to uz pouziva nekdo jiny...

Plně s Vámi souhlasím a za článek moc děkuji. Pro mě vyjadřujete naprosto jasný a srozumitelný postoj.

Rozhodně to má smysl. Jsem založením silný pacifista, ale tím více jsem přesvědčený, že potřebujeme dobrou profesionální armádu. Pacifista nesmí zůstat bezbranným jelimánkem, to pak není pacifista, ale hlupák. Pastevec v horách jistě může mít klidnou, pokojemilovnou povahu a může být jako člověk laskavý. Ale přesto potřebuje mít dost síly k tomu, aby ubránil své stádo před vlky.

Jsme členskou zemí NATO Zkušenost spolupráce s dalšími profesionálními armádami z partnerskými zeměmi posiluje vzájemnou důvěru a schopnost případné obrany společnými silami.

Prosím neurazte se, ale jste jediný "silný pacifista" na zeměkouli, co zároveň tvrdí, že je dobré, aby naše armáda "posilovala schopnost obrany NATO společnými silami"... třeba tím, že bojujeme v Afghanistánu...

Souhlas.

Stát má nějaké své směrování a nějaké závazky. Voják na různé úrovni velení toto plní. Pokud místo teoretického cvičení "nasucho" získává zkušenosti v bojových podmínkách ve vzdálených končinách, je to lepší, než aby bez zkušeností musel bojovat u nás. Navíc zatím je to na bázi dobrovolnosti, v případě akutní potřeby by musel bez výcviku plnit stejné úkoly a právě absence zkušeností by výrazně snížila jeho životnost.

V bojích a ve válkách jsou ranění a mrtví a dokud ozbrojené konflikty neeliminujeme, bude to trvalá smutná pravda. Pravdou také je, že naši padlí vojáci plnili úkoly při obraně nejen tamnějších území a podmínek, ale i za náš klid a bezpečí, námi myšleno demokratické části zeměkoule.

Nikdo asi nebude zpochybňovat, že v armádě by měli velet a rozhodovat profesionálové a že profesionální armáda má smysl. Tedy i ta naše, současná. V tom máte ve svém článku nesporně pravdu.

Zakopaný pes je ale někde jinde: o nasazení armády nerozhodují vojáci (tedy pokud země není vojenskou diktaturou) ale politici. Politici určují kam a proč armádu pošlou. Armádní profesionálové pak jen realizují jejich plány. Vojenskou terminologií: politici určují "strategii" a vojáci pak "taktiku".

Takže bohužel právě ten "geniální desátník" nebo "bankovní lupič s modrou knížkou" jsou určujícím prvkem zade se nekdě válčit bude nebo nebude. To že do toho zároveň "kecali" armádě je podružné. Armádní profesionálové by museli realizovat jejich plány i kdyby jim do toho "nekecali".

Takže si hlídejme politiky. I světové, i ty naše a dnes - v parlamentu, senátu, ve vládě... to jsou všechno ti současní "desátníci" co rozhodují, kam naši armádu nasadí, jaká naše armáda vlastně bude a zda bude, atd. atd... A profesionálové v armádě vždy jen zrealizují nápady vládnoucích "desátníků"

No jo, ale co když to "podružné" kecání Hitlera do "taktiky" způsobilo jejich prohru (jak se ostatně celkem s úspěchem spekuluje)?

Co když "podružně" kecající Stalin málem způsobil totéž?

Vojenské umění Churchilla bych nevychvaloval. Když on sám přímo velel ve válce proti Turecku, tak to byla pro Británii katastrofa. A jak se v dokumentech uvádí, příčinou bylo velení Churchilla. Poté se stáhl do ústraní.

Válka s Hitlerem byla jiná věc, tam už byl pouze jako politik a ne vojevůdce.

Tak, nebyl vojevůdce, ale poučil se. Což se cení.

V povaze národa se ukořenilo úsloví - že "Od r. 1620 jsme si nevystřelili". Není to zcela pravdivé, podstatné je, že slůvko Vlastenectví bylo vytlačeno pojmem Internacionální - Pak i pomoc s bratrstvím. Bývale 220.000 našich mladých mužů - bylo nedochvějně pořipraveno k prosazování imperiálních choutek SSSR. Potom, ty Vojenské mise po r. 1989 jsou nejlepším způsobem, jak smysl a čest naší armádě vrátit = (Děje se). Pochopitelně, je to s náklady a obětmi. Stále nejsme přivyklí - stále značný prostor pro farizejské kecy. DĚJE SE. Není bez zajímavosti, že cosi podobného předvedl vrchní velitel vojsk - Prezident. Stále neplníme závazek, tj. 2% HDP do rozpočtu NATO. Vezeme se pěkně a kecá nám to stále dobře - děje se .

No a není to stále stejné? Slůvko "vlastenectví" je pro polovinu národa "sprosté slovo" a pochybujuji, že pro tu druhou půlku národa se kryje s pojmen "internacionální pomoci s bratrstvím k prosazování imperiálních choutek" - dříve SSSR v rámci Varšavské smlouvy, dnes USA v rámci NATO.

Princip je přeci úplně stejný. Dříve jsme byli součásti jednoho mocenského paktu, dnes druhého. Dnes bojujeme za zájmy USA v rámci NATO, protože je to pro nás pragmaticky výhodné. Ale nemá to nic společného s "vlastenectvím". A už vůbec ne s morálkou, mravností, ideály, bla, bla...