Experti a jiní znalci

Musel jsem včera jít bos na skupinu, i v tom mrazu a sněžení, když jsem zjistil po před včerejšku, že jak jsem se rozmazloval v barefootech, tak rozmazlování vedlo k tomu, že dostal rýmu.

 Dostal jsem rýmu a usoudil jsem, že rýmu může odstranit jedině prudký náraz na imunitu. Jak jsem usoudil, tak jsem udělal a rýma povolila. Jak je vidět, šoková terapie má své opodstatnění.

Váhal jsem. Ale nakonec jsem sám sebe přesvědčil, že si mohu barefooty zabalit do igelitu, dát do tašky a bude-li nejhůř, obout se. Nakonec jsem nemusel. Z Billy jsem šel večer v krásně křupajícím sněhu. Padal hezky a tiše a všude byl klid. Silničáři asi ráno budou mít starosti, ale ty budou mít oni, ne já. Jak bývá zvykem, ještě zcela nedávno měli všichni plná ústa předpovědi o teplé zimě, jenže jak se zdá, teplá zima se zase nekoná. Pouze taková středoevropská. Počasí se mění, jak se mu chce, bez ohledu na experty.

Ony ty všechny předpovědi většinou selhávají. Ty dlouhodobé a nejen o počasí. Experti mají vždy spoustu mouder, která se nakonec ukáží, jako planá a lichá. Už se ani těmi předpovědmi o počasí, ekonomii a politice nezabývám.

Experti se většinou zdají být informovaní. Jenže jak se nakonec ukáže, bývají to spíše domněnky než skutečné informace. Vlastně nakonec vychází nastejno, jestli se zařídíte podle předpovědi, nebo jen počkáte, jak vše dopadne. Překvapeni jste tak, či tak. Akorát, že se jeden zas tolik nenadře a nedělá zbytečná opatření. Dělat opatření v lednu na případné horké léto mohou snad jen vodohospodáři. Občas přijde odporné such, ale zase jen občas. Normální člověk počká, co se bude dít.

Asi v případě, že máte dům u řeky, když povodí hlásí povodeň. Je dobré dát na informaci. Nebo v jiných podobných záležitostech. Co se ale předpovědi počasí týče, tak ty jsou spolehlivé, tak tři dny dopředu. Všechny ty úvahy o počasí za měsíc, za půl roku, nebo vývoj ekonomiky, tak tam opravdu stačí počkat, jak to dopadne. Protože všechny předpovědi se v devadesáti devíti procentech zásadně mýlí a experti jsou poté pro smích. .

Už dávno jsem se odnaučil dělat předpovědi, co se týče úspěšnosti pacientu. Nevyplácí se takové chování. Můžu si udělat odhad, ale jinak nic. Pokud „prorokuji.” Říkám něco ve smyslu. „S velkou pravděpodobností.” Pravděpodobnost se rozhodně nerovná jistota. Do toho má daleko.

Lidé se chovají pravděpodobně, skoro předvidatelně, většinou, takže mnozí „psychologové” z řad lidu, říkají „Jsem věděl, že to řekneš, nebo uděláš. ” Jistě, protože většina lidí se chová předvidatelně. Ku prospěchu svému i druhých. Být nepředvidatelný není žádná ctnost, nebo originalita. Většinou to bývá jen vytváření nejistoty a být nejistý, nevypočitatelný, nedává žádnou dobrou zprávu pro okolí.

Ano, jsou lidé, kteří ve vytváření nejistoty jsou mistři. Těm většinou slouží mlžení a nejasnost k tomu aby mnohem lépe manipulovali se svým okolím. Nejistota, nejasnost jim poskytuje jistý pocit moci, někdy i skutečné, kterou používají jak jinak, než ve svůj prospěch. Jako lidé preferujeme ve většině případ; svůj prospěch, což není nic nemravného, nebo nemorálního. Je dobré umět myslet na sebe, na své potřeby. Proti tomu zhola nic. Pouze chce ono preferování sebe mít jistou míru, protože poté se vyhneme obecnému opovržení, někdy i trestnímu stíhání a všemu nepříjemnému, co s tím souvisí.

Potkal jsem spoustu nevypočitatelných lidí v životě a nakonec vždy se ukázalo víc výhodné ty lidi opustit, vzdálit se, nesnažit se je předělat, nebo nad nimi vyhrát. Vždy, pokud jsem snažil je předělat, potrestat, vyhrát, zjistil jsem, že mi zbyla jen ta dřina z toho úsilí a občas pocit zadostiučinění.

Jenže, nakonec jsem vždy zjistil, že zadostiučinění rozhodně neodpovídá výši vyloženého úsilí a přestal jsem se zabývat investováním energie do cizí změny. Takže jako expert se nepouštím do prorokování o budoucnosti pacientů, stejně jako se nepouštím do úsilí někoho změnit, nebo přesvědčit, že by se mohl chovat pro sebe výhodněji. Málokterý sobec si totiž uvědomí, že spolupracovat s druhými, podělit se o znalosti například, z dlouhodobého hlediska je mnohem výhodnější chování, než být jen a jen pro sebe.

Člověk sice nemůže vše předvídat, ale může být na mnohé připraven. Zase ne na všechno, ale být připraven, znamená také umět vytěžit z těch potíží větší odolnost. A díky větší odolnosti i větší zisk. Jestliže jsem zvyklý na zimu, pak asi víc vydržím v zátěži, kdy se stane něco neočekávaného. Ano patřím mezi blázny, co se sem tam otužují, ale z dlouhodobého hlediska být otužilý, vytrvalý, je výhodnější, než být třeba nadmíru silný. Alespoň si myslím. Ale, být vytrvalý, dává možnost být i silný. Tělesně i psychicky.

Nejen v předpovědích počasí a ekonomiky je dobré se neplašit, ale i v oblasti politiky. Že se sem hrnou uprchlíci? Inu, stačí vykopat politiky, co si myslí, že jim budeme žrát pořád ty jejich představy a názory. Uzavřít hranici. Uprchlíky, co tu jsou, nechat sobě samým. Neživit je, nesnažit je vzdělávat, když nechtějí. Ty, co budou mít zájem, těm poskytnout vše, co dostane běžný občan. Nic víc a nic méně.

Nakonec abych byl upřimný. Proč předělávat uprchlíky? Není třeba, stačí jen trvat na tom, že pokud chtějí být nezaměstnaní, bez vzdělání, věřit všemu čemu věří, nechť mají, co chtějí. Stačí jen jim neustoupit v zásadních věcech a nechat je sdružovat. Být mezi sebou. Pak se ukáže, že většinou začnou někteří z nich hledat cestu ven.

Být chudý, znamená být mnohdy namíchnutý, mnohým lidem namíchnutí poslouží ke změně. Některým nic a žádná nabídka jim není dost dobrá. Expertům ze strany sluníčkářů, pak stačí jen ukázat na výsledky jejich úsilí. Ať se pokochají. Podobně jako ti, co integrují Cikány.