Dokonalost? Nic pro líného chlapa

Zažil jsem si takový plně dovolenkový den. Vstal jsem hned jak jsem se probudil a měl jsem pocit, že jsem vyspalý. Celý den jsem dělal jen činnosti, které mne bavily. To jest. Přeinstaloval jsem si počítač. 

Nainstaloval jsem si Debin 8.1, tedy Jessie. Ne že by počítač potřeboval přeinstalovat, ale spíš jsem se choval, jako se chovají některé ženy, když přestaví pracně nábytek, ačkoliv zařízení bytu je bez chyby. Stejně jako já, potřebují jen nějakou změnu, aby nebyl ten byt tak jednotvárně dokonalý, bez jakékoliv změny. Tak já potřebuji přeinstalovat systém, i když předchozí Slackware byl zcela bez chyby. 

Díval jsem se na western, pochopitelně na klasiku s Johnem Waynem. ”Rio Lobo.” Zcela nenáročný film na myšlení, hezky se koukalo na krásky. Taky jsem trochu cvičil s girjou, abych měl sílu. Jasná dovolená. Zítra vyrazím za vnuky. Jsem zvědavý jestli Elenka bude mít poznámky typu: „Dědo ty nemáš ponožky.” Vždycky se u toho smála. Vojtovi konči bezstarostné dětství a začnou mu povinnosti. Půjde za měsíc do školy. Inu, museli jsme tam všichni.

Jsem zvědavý jak ten zápřah ponese. První třída je první třída. Rád na první třídu vzpomínám. Měl jsem tam kamarády, kteří mi někteří vydrželi dlouho do dospělosti. Zlepšil jsem se ve čtení, psaní mi moc nešlo, dodnes rukou psát je pro mne potíž. Ale jinak nebylo tam zle. I v družině se mi líbilo. Byl jsem třídní lotr, šašek. Jako většina dětí z rodin, kde nepanovala moc stabilita, jsem byl neurotický a znal jsem jen polohy. Buď nejlepší, nebo nejhorší. Nic mezi tím. Vydržely mi ty polohy až do dospělosti. Pak jsem usoudil,že bych s tím měl něco dělat, že je to hodně namáhavý způsob života.

Až časem v terapii, později v terapeutickém výcviku jsem objevil způsob života podle svých představ. Což znamená, že nemusím být ani nejlepší, ani nejhorší, ale podle svých potřeb. Žít svůj život bez nějakého zvláštního shonu za výkonem. Kupodivu v momentě, kdy jsem začal žít tak abych s tím životem byl spokojený já sám, začalo se mi dařit. Přestal jsem plýtvat energií na to, abych se všem líbil, dosahoval na nějaký pomyslný stupínek. S konkurencí jsem přestal soutěžit, ale začal jsem se od konkurence učit. Díval jsem se jak tu terapii dělají druzí a co se mi hodilo a mělo smysl, použil jsem ve prospěch uzdravení svých pacientů a klientů.

Najednou všechno začalo běžet jakoby samo. Jistě sportovní výkon je jedna věc, ale život není sportovní utkání, ani válka ani boj. Život je prostě, tedy podle mých představ stav mysli a těla, kdy člověk umí žít podle svých představ, co potřebuje tam vyvine jistou námahu, která mu umožní dosáhnout toho, co potřebuje a má-li, co potřebuje, dá si voraz. Ten mu umožní nabrat sílu na další námahu. Kterou podstoupí, když něco chce. Když nechce, nepodstoupí nic, protože usilovně pracovat, bez smyslu je jen pro dokonalost usilující.

Já jsem na jakoukoliv dokonalost rezignoval dávno. Na příkladu některých, co usilují o dokonalost, jsem viděl, že být dokonalý, je destruktivní záležitost. Většina těch lidí se propadne do hluboké deprese, díky tomu nekonečnému úsilí. Takže jsem měl nohy na stole, na jednom počítači jsem sledoval Johna Wayna, na druhém jak se instaluje Debian, pil jsem kafe, jedl dobroty, co jsem si s láskou uvařil. Uvařil, no upekl jsem si v remosce vepřovou plec a s hořčici, bez chleba ji snědl. Navíc jsem ještě potom sledoval některé přeborníky v kickboxu a jiných podobných disciplínách. Kopali do sebe hezky.

Jo, takové volno má něco do sebe. Mám-li chuť, dělám, co mi svědčí, co mne baví. Třeba si prohlížet obrazy na internetu. Umělce, které mám rád. Nebo poslouchat zhudebněného Skácela, souborem Hradišťan. Poslechl jsem si od nich pár věcí a docela se mi ta muzika líbila. Ne že bych ji musel slyšet denně, ale dnes se mi poslouchala dobře. Občas tohle mohu, ale pořád také ne. Někdy rokenrol, někdy Liturgii sv.Jana Zlatoústého a někdy Hradišťan. Kafe, vepřovou plec, broskev a nebo čokoládu. Nedokonalý život má něco do sebe.

Jedná má známá říkala, že člověk má být trochu na prachy, trochu na sex, dobře se najíst, být trochu pracovitý a dost často líný. Líbila se mi a líbí ta filozofie. Jo a jak jsem psal včera, trocha námahy a nejistoty a stresu je také třeba. Život není pak jednotvárný. Jo jo.