Dnes je krásně, dnes už by mohli jít!

Vedro, je vedro, skoro začínám věřit na globální oteplování. Piji vodu, kafe, potím se. Mám vedro rád, pokud jsem někde v zemích, kde vedro má být, tam mi dělá dobře, tady nějak bych si docela přál trochu ochlazení. 

Občas si
dám studenou sprchu, zdá se že se jaksi samovolně vrátím k otužování.Tak aspoň si hraji s počítačem, čtu chytré knihy, jako je ta od Jima
Holta „Proč existuje svět?” Odpověď se v ní nedozvím, ale je tam
spousta chytrých pohledů na tohle téma. Druhá, co mne zaujala je:
„Signál a šum.” Napsal ji Nate Silver. Tak trochu o předpovědích
a statistice, ale skutečně jsem neprohloupil, ta knížka se čte skvěle.
Mezitím sleduji debatu na téma „Uprchlíci.” Debata mezi
sluníčkáři, kteří jsou z mého hlediska mimo a odpůrci, z nichž někteří jsou
také mimo.

Mám totiž za to, že pomáhat se má, akorát se u toho člověk nesmí
zhuntovat. Tím nikomu neprospěje, neřkuli pomůže. Nakonec z lidmi, co chtějí
stále pomáhat až do vlastního sebezničení mám své zkušenosti. Ale o tom jsem
už napsal dost blogů, stejně jako jsem na tohle téma napsal minimálně dvě
knihy. „Ze závislosti do nezávislosti.” A druhá se jmenuje:
„Lidé a manipulace.” Argumenty sluníčkářů mi přijdou strašně
manipulativní tím jak každého, kdo s nimi nesdílí podobný názor okamžitě
nazvou náckem, xenofobem, rasistou.

V asertivitě se tahle manipulace nazývá Manipulace za pomoci
hodnocení. Odpůrci zase manipulují ze strachu, někteří vyhrůžkami a
debata se zvrhává v obviňování a vyhrožování. Inu lidé, kteří neumí
vyslechnout toho druhého se dostanou do sporu. Spor se nedá vyhrát, spor se
dá jen zastavit. Konflikt je zcela něco jiného. V konfliktu se lidé
vyslechnou, předloží argumenty, sdělí své pocity a debatují a hledají
kompromis, kde by nikdo neprohrál.

Pokud někdo prohraje, není to kompromis. Zdá se že sluníčkáři si chtějí
prosadit svou, ať to stojí, co to stojí. Mám na mysli i ty v Bruselu. Ale
protože pořád věřím v demokracii a možnosti dohody, pak si myslím, že mě
osobně nezbývá, než volit takové lidi, co mají rozum, schopnost vyjednávat a
hledat řešení. Bolševická evropská věrchuška to zřejmě nebude. Ti v duchu
pravého nefalšovaného multikulturního bolševismu chce jen nařizovat, trestat
a vynucovat, třeba i za pomoci manipulace hodnocením.

Bolševici ti nikdy nevěřili na sílu argumentů, ale na sílu divizí,
policie a gulagů. Takže budeme muset jim ukázat odpor a vzdor, aby jasně
pochopili, že je vodsuď až pocuď. Nemyslím si že se nedá nic dělat a vše je
ztraceno. Tyhle řeči nemám rád. Jak říká klasik. Tomu, kdo vede tyhle
řeči, dím já, že nás nedovedou nikam. A nijak, že mne nepřesvědčí...
Vždycky, když mě chtěl někdo přesvědčit, že se nedá nic dělat, jako na
potvoru jsem našel možnost, co se dá dělat.

Chápu, že jsem možná v očích pesimistů a tragédů, ještě mladý,
nezkušený, nevím která bije, ale zatím tuhle zkušenost mám. Možná jednou
objevím, že se skutečně nedá nic dělat. Ano v třistakilový balvan v rukách
neunesu. S tím se nedá nic dělat, ale pokud si udělám kladku, trochu
zpřevodovanou, pak už to není zas až tak neřešitelný problém. Například.
Stejně tak si myslím, že je možné donutit politiky, aby nám alespoň trochu
naslouchali a pochopili, že pokud nám nebudou naslouchat, tak se jim lehko
stane, že půjdou. Tak jako šli komunisti i se svými divizemi a policií.

Bude to jako v tom starém, ale stále krásném vtipu. Chlapeček si ve
škole u okna říká při každém pohledu ven. „Dnes je krásně, dnes by
mohli jít.” Učitelka se ho ptá. Co si tam pořád meleš?”
„Ale soudružko učitelko, náš tatínek povídal, že všichni komunisti
jednoho krásného dne půjdou do prdele. Tak dnes je krásně, dnes by mohli
jít. A venku je fakt krásně, tak už by všichni socani,
sluníčkáři a multikulturalisti mohli jít. A těm skutečně potřebným, uprchlíkům a jiným lidem myslím
dokážeme přiměřeně, abychom se nezničili, pomoci i bez jejich keců. Že jo? Jo jo!