Dalších deset vteřin slávy

Dorazila televize Barrandov. Dnes dopoledne. Do Bohnic. Chtěli na mě abych se vyjádřil k tomu, zda je dobré, když rodiče nekouří před svými dětmi.

Jasně, že je dobré, když rodiče před dětmi nekouří, nelijí do sebe chlast a nefetují. Třeba trávu. Jestli chci aby moje děti, nebo vnuci nekouřili, tak nejlepší je osobní příklad. Dost těžko se káží výhody abstinence, když má matka v koutku úst cigáro (málem jsem napsal v tlamě) a v ruce panáka, případně si balí jointa. A že takových matek znám. Inu emancipace se nezastavuje nikde a před ničím.

Pochopitelně, co děti u rodičů vidí, to mají za normu. Pokud tatík během týdne přijde dvakrát za sebou zlámaný jak hůl a matka ji má jak z praku. Pak se nelze divit, že dítě považuje za normální přijít domu a mít ji jak vidle. Některým dětem se to hnusí, pravda, ale většinou ne, navíc daleko snadněji podlehnou nabádání vrstevníků.

No nebudu tady dělat osvětu. Beztak většina lidí si myslí, že jich se to netýká a co by dělal stát bez těch peněz za ten chlast, kouření. Jasně, že by chtěl zdanit i drogy. To se mi líbí, jak se všichni začnou ohánět tím „obecným dobrem.” Já si myslím, že stát potřebuje minimum peněz a čím méně dobra produkuje, tím lépe se občané mají.

Socani, sluníčkáři, zelení neomarxisté si to sice nemyslí, ale ti z mého hlediska nejsou pro mé duševní zdraví zajímaví. Bolševik měl „ vzácnou” schopnost zkurvit, co se zkurvit dalo. Jak se zdá, ti výše jmenovaní jdou v jeho stopách. Všechno zakázat, všechno změnit k lepšímu, tedy lepšímu podle jejich představ, výsledek je vždy značně odlišný.

Že nejsem pro zákazy? Nejsem. Zatím všechny zákazy, nadměrné kontroly vždy vedou jen k tomu, že se víc pije, víc fetuje a víc kouří. Lidé, kteří nikdy nepili alkohol, za americké prohibice začali pít alkohol, podporovat organizovaný zločin, neb je měli pašeráky alkoholu, za hrdiny, co chrání jejich svobodu.

Není žádná debata o tom, že pravidla jsou nutná. Ale pravidla, nikoliv totalitní teror, kterým svážu celou společnost do toho, že co není dovolené, je zakázané. V normální demokratické společnosti, co není zakázané, je dovolené. Můžeme diskutovat o výhodách abstinence od alkoholu, drog, nikotinu, hazardní hry, ale jen diskutovat.

A dokonce se můžeme dobrat toho, že lidé kolem nás zjistí, na našem příkladu, že být abstinent, je celkem výhodná životní situace. Jistěže jsou lidé, kteří ovládají nejrůznější racionalizace, díky nimž si dokáží odůvodnit, že chlast=slast a fetování rozvoji myšlení nezabrání. Také jich znám docela dost.

Ty vyslechnu, řeknu jim: „Máš právo se mýlit a v omylu setrvat, nakonec, jen ty sám poneseš důsledky svých omylů.” A žiji si dál podle svého. Ano občas mají pravdu, když řeknou: „No umřeš zdravej.” Zdravý třeba úplně ne, ale rozhodně chodím k doktorovi, mnohem méně, než většina mých vrstevníků. Jen díky tomu, že nekouřím, nepiji alkohol, nefetuji a nehraji hazardní hry.

Méně zatěžuji organismus a zřejmě se pomaleji opotřebovává. Tenhle výsledek mi za tu abstinenci stojí. Radostí díky tomu, jak se mi zdá užiji více. Nikdo nevíme, co nás potká, to je fakt, ale mnohé, a tomu bez váhání věřím, máme až do toho konce života ve svých rukou.

Nerad za sebe nechávám rozhodovat okolnosti. Okolnosti způsobené nějakým nevýhodným způsobem života. Ale jak říkám, každý má právo si vybrat své potíže, které chce snášet. Ať se jedná o ženy, muže, nebo drogy. Jo jo.

PS: Slečna redaktorka vypadá stále luxusně a ptala se chytře.

•