Co tak je pustit po vodě?

Hodně lidí se zabývá projevem presidenta. Mě je celý president i jeho projev celkem fuk. Nic od něj nečekám a nic od něj nepotřebuji.

Takže se raději zabývám tím, co je z mého hlediska daleko důležitější. Jak žiji já sám. A dá se říci, že až na pár problému, dobře. Problémy patří k životu. Zatím jsem si v šedesáti osmi letech s každým poradil. Bez vlády a presidenta.

Zítra mne navštíví, aspoň doufám, má nejstarší dcera s vnuky a mužem. neviděl jsem je od svatby nejmladší dcery, neb žijí v Londýně. Přijdou na oběd. Na oběd zatím mám, na ten mi ani president ani vláda nedali. Jsem schopný se uživit i bez vlády a presidenta a nežiji za vládní peníze, ale za svoje. Vláda a president žijí za moje.

Celé kouzlo spočívá v tom, že člověk nesmí naskočit na tu bolševickou manipulaci, že mu vláda, včetně presidenta něco dá, nějak mu přilepší. Vláda mi maximálně něco sebere. Pochopitelně, já jako člověk, co slýchal ty bolševické kecy o tom, jak mi strana a vláda něco poskytuje, se vždycky musím usmát, když slyším ty neobolševické kecy, že žijeme z daní, co všechno za naše daně pořídíme.

Jak si tak všímám, za moje daně, nejsou ani nové školky, ani nové dálnice, ani nové mosty v Praze, neřku-li nějaké lepší průjezdnost Prahou. Opravené domy ve městech jsou opravené oproti totáči jen z toho důvodu, že privátní majitelé je za své opravili. Kdo pamatuje města za totáče a dnes, ví a vidí, že jsou to nebe a dudy. jak se říkávalo.

Nemáme pořádné silnice, jsou v tom stavu, jak si je pamatuji za totáče. Nemáme pořádnou armádu, vlaky také nejezdí na čas, školství jedna reforma za druhou, jen se propadá do stále horšího stavu, o zdravotnictví škoda mluvit. Naposled jsem čekal u doktora 6 hodin. A to nebyla chřipková kalamita.

Jen posloucháme kecy, že za všechno může Kalousek. Pánové jsou u moci pět let. Co za těch pět let skvělého vymysleli. Že vybrali víc daní? Kde je to vidět, ty vybrané daně, v čem se mají občané díky těm vybraným daním lépe? Pokud se mají lépe, tak na tom zásluhu žádná vláda od roku 1990 nemá. Taková je realita.

Zřejmě si pořád špatně vybíráme. Čekáme na spasitele. A on nepřichází. Tedy je těch čekajících víc a víc. Čekají, čekají, neb nevěří, že o co se sami nepostarají, mít nebudou. Navíc, jim nikdo neřekl, že všechny ty povídačky o tom, jak je dobré žít na dluh, jsou jen povídačky.

Vláda, která navrhuje zákony a parlament, který je schvaluje, docela mazaně, podotýkám, že to byl socanský parlament, zařídil, že milion lidí se ocitlo v dluhové pasti, která nad nimi sklapla, protože se ta socanská vláda postarala o to, že dluhy díky „mazaným ” zákonům, v klidu narostou na desetinásobek, či ještě více. A teď pět let socanská vláda kombinovaná s bolševiky se tváří: „ My nic, my muzikanti.”

Už by bylo dobré, těm „řádně” zvoleným neobolševikům zamávat, naložit na loď a poslat je po vodě do světa.  Možná je pustit jen tak na volno. Třeba si je někde oblíbí. Kdysi se v jedné písničce zpívalo: Pouštím po vodě proutí. Takže bychom mohli začít pouštět po vodě bolševiky. A zazpívat jim na cestu něco hezkého. Jen tak přemýšlím, co? Jo jo.