Co si uděláte, asi i budete mít

Byl jsem na Silvestra jako už tradičně v blázinci. Jsem tam zaměstnaný a dalo by se říci, že od roku 1993, kdy jsem Silvestra v blázinci strávil poprvé až k dnešku jsem vynechal jen jednou. A to v roce 2003, kdy jsem po odpoledním přeplutí Cookova průlivu, spal v silvestrovské noci ve škarpě za městem Picton. tedy speciálně mezi Pictonem a Bleinheimem. Škarpa byla široká, dal se v ní postavit stan, ze silnice tam skoro nebylo vidět, auta nejezdily. Lidé slavili. Jo to byly časy.

Takže i dnes, jsem byl na silvestrovském běhu, pak klubu a odpoledne po klubu se hrál fotbal. Příjemný pracovní program. Lidé se mění, tradice zůstává. Takhle už je to kolik let. Jsem spolutvůrce těchto tradic. Pomalu se mi už blíží konec. Léta přibývají, povidali jsme dnes s šéfovou, že až ona půjde do důchodu, půjdu i já. Už si nebudu chtít zvykat na někoho nového. Takže možná tak ještě dva Silvestry, když Pán Bůh dá a pak už jen sem tam navštívit pavilon.

Konec roku, je docela dobrá příležitost k bilanci. Nebyl to špatný rok. Vydal jsem knížku, napsal a nastudoval divadelní hru, kterou jsme i dvakrát předvedli, udělal jsem si hezkou dovolenou, s dětmi a vnoučaty zažil pár hezkých chvil. Zdraví mi celkem sloužilo. Není důvod brečet. Parta kolem divadla mi dělala většinou radost, protože udělali, co jsem od nich chtěl a ještě něco navíc.

Naříkat na poměry nemívám nějak ve zvyku. Myslím, že by mohlo být ještě mnohem hůře a přesto by nebylo ještě tak zle. Takže všem čtenářům, blogerům i bývalým, případně současným klientům. Všechno nejlepší do Nového roku. Co si uděláte, asi i budete mít. Jo Jo.