Co s nalitým námořníkem?

Má láska mi donesla vše potřebné k mému uměleckému rozvoji. Připadám si jak můj kámoš z dětství Franta Svoboda, co jsem ho jednou potkal v turistickém. Pohorky, šusťákovina a alpská hůl.

Franta ve svém mládí nejdál pěšky dorazil na Daliborku, což byla putyka, na Kamenické ulici. Z domova to měl na Daliborku bratru dvě stě metrů. Zbytek, kam se potřeboval dostat, dojel MHD.Později když měl auto, dálku přes půl km zvládal autem. Tehdy mě vyděsil. Ptám se vlídně: „Kam máš namířeno vole?” Zamyslel se a pravil: „Na Daliborce je zavíračka, jdu na Růžek.” Růžek byla druhá putyka na Kamenický. Za totáče dvě hospody na jednu ulici, asi tři kilometry dlouhou. Stále plno. Hostinští měli tehdy časy. Franta to měl o tři sta metrů dál, na druhou stranu. Z toho důvodu byl v cestovním.

Takže, mám kompletní umělecké vybavení a jsem na tom s tím malováním a kreslením podobně jako Franta s cestováním. Ale doufám, že budu-li pilný a vytrvalý jako byli moji kámoši s návštěvou putyk na Kamenické, pak jistě se něco málo naučím. Zatím tedy nic moc. Židli nakreslím, jako židle to už i skoro vypadá, ale je to fuška. Koníka taky obkreslím, jako kůň to vypadá, ale je to fuška. Jistěže se kreslit naučím, jenže jak se zdá, talentu pomálu. Ale budiž, každý máme něco.

Vyprávěla mi má láska, že byla na teorii o závislosti a vyslechla přednášku lektora, co se zabývá skupinovou terapii závislosti. Byla překvapena jeho postoji. Nic na klientech nechce, myslí si, že chtít na lidech abstinenci je požadavek, na který nemá právo a nesluučuje se s terapii, protože jim přeci nebude říkat, jak mají žít. Nechá je chodit na skupinu nalitý. Může jim prý doporučit abstineci, ale ne vyžadovat. Ptala se mě má láska, jestli bych nechal přijít na skupinu nalitého klienta? Nenechal!

Ano, jsou tací terapeuti, dokonce mají za to, že tohle je ten správný přístup. Já bych osobně klientovi napitému na skupinu nedovolil přijít, ani bych se s ním nebavil, neb o čem rozumném diskutovat s někým, kdo je ve změněném stavu vědomí, tedy zpitý a ještě nechat ty druhé členy rozjíždět. Mám za to, že člověk se rizikovým situacím má umět vyhnout. Do rizika se jde, jen když už není jiná možnost. Problém u některých lidí, kteří chtějí dělat terapii závislých, je, že žijí ve svých představách o závislých a mají o nich mínění, že se mezi jinými lidmi cítí méněcenní, proto nelze je třeba zařadit mezi běžné klienty. Navíc, většinou tito lidé mají problém sami ze sebou. A své klienty považují za méně schopné buď díky své pýše a nadřazenosti, nebo ze strachu z odmítnutí, který prožívají.

Jistěže se mnozí závislí cítí méněcenní, stejně jako se méněcenní cítí, neurotici, psychotici. Nakonec, s neurotiky a zaléčenými psychotiky jsem strávil čtyři roky ve skupině. Ve své terapeutické skupině. Fungovala bezvadně. Zřejmě asi záleží na erudici vedoucího skupiny, jak dokáže skupinu vést. Můj terapeut byl erudovaný, zkušený a velmi lidský. Ale pravidla dodržovat vyžadoval. Na svých klientech abstinenci vyžaduji, je podmínkou účasti ve skupině, abstinence není cílem. Jen prostředkem ke změně. Už jsem měl několik debat s lidmi zabývajícími se alternativními přístupy na tohle téma, myslím, že jsou lehce mimo. Ale pokud jim někdo chce platit za tento druh terapie, jejich věc.

Nic na klientovi nechtít, jen doporučovat, proč ne? Jenže dopadne takové jednání, podobně jako s dětmi a sportovci, na kterých nic učitel, nebo trenér nechce. Terapie slouží k tomu, tedy alespoň já ji tak rozumím, aby se lidé trpící komplexem méněcennosti uměli zařadit mezi ostatní lidi. Dokázali si prosadit své potřeby, třeba suchého domu, při vědomí, že jsou na tom stejně jako třeba alergici. Ti také potřebují v jistých věcech svůj režim a respekt ke svým potřebám ze strany svého okolí. Alkoholik, tedy ten abstinující, nemá žádnou povinnost se trénovat ve zvládání něčeho, co není schopen zvládnout. Lépe je se tomu vyhnout.

Docela klidně si troufnu říct, že kdo nevede své závislé klienty ke kázni, nevyžaduje dodržování pravidel terapie, to jest, třeba, že na skupinu se chodí včas a střízliv, svým klientům neprospívá. A pokud se dozvím, že terapeut ještě svého opilého klienta odveze ze skupiny jeho autem, a zeptá se, co tedy má udělat v takovém případě, pak už jen v úžasu mlčím. Jistě, abstinovat pro závislého je těžké. Většinou. Jenže zastávám názor, že: Pokud je něco těžké, ještě se těžké nerovná nemožné.

Ale já jsem prosťáček Boží, co netrpí intelektuální úzkostí pramenící z obavy něco na lidech požadovat. Dokonce si myslím, že něco na závislém požadovat znamená: Složit mu skrytý kompliment. Dávám mu najevo svou důvěru v jeho schopnosti. Tím pádem ukazuji na jeho možnosti, které nevyužívá. Učím se kreslit, ač jsem bez talentu, učím se hrát divadlo, ač jsem bez talentu, ale je v mých možnostech určité věci nakreslit stejně jako zahrát. A stejně tak jsem se musel naučit se starat o své věci, týkající se pravidel abstinence.

Stejně tak chápu, že kreslení má sví pravidla, která člověk musí dodržovat. Pokud chce něco realisticky nakreslit. Musí se naučit se dívat, odtáhnout mysl, pracovat tou pravou hemisférou. Je to těžké, ale jak už bylo řečeno, nikoliv nemožné. A moji klienti jsou stejně schopní jako já, někteří dokonce i schopnější.

Ano, je snadné nic nechtít, nic neříci, jen doporučovat. Jistě, řeknu klidně klientovi. „Rozhodl ses, že způsob života nezměníš, pravidla terapie nechceš dodržovat, pak v tom případě já nemám žádnou potřebu tě zachraňovat. Co ti tvůj způsob života způsobil víš, chceš-li v tom pokračovat, neinvestovat námahu do své změny, pak klidně změň terapeuta. Ale chceš-li být členem téhle skupiny, tak jedině za těchto podmínek. Ber, nebo nech ležet!”

Nejsem v tomhle směru ten nejpopulárnější a nejoblíbenější. Jsou mnohem oblíbenější terapeuti než jsem já. Ale trvám na zkušenosti, kterou jsem v životě udělal. „Vyrovnat se se závislostí, znamená projít utrpením. A utrpení je tavící jímka, ze které vytéká ryzí kov. Tohle vždy říkal Honza Lutera a já za těch třicet tři let, co abstinuji, i díky skupině, kterou vedl, pravidlům terapie, co nastavil s lidmi, kteří nebyli jen závislí, byli ve skupině i jiné diagnosy, mohu jeho tvrzení jen potvrdit. A dvacet čtyři let, co provozuji terapii závislých, na svém tvrzení, díky zkušenosti, co mám, nemusím nic měnit. Nemusejí mě moji závislí klienti milovat. Stačí když jsem jim prospěšný. Jo jo a jdu kreslit.

No a když už jsem tak spravedlivě rozhořčil, tak si zazpíváme, jak zacházet s nalitým námořníkem.

What will we do with a drunken sailor?
What will we do with a drunken sailor?
What will we do with a drunken sailor?
Early in the morning!

Way hay and up she rises,
Way hay and up she rises,
Way hay and up she rises,
Early in the morning!

Shave his belly with a rusty razor,
Shave his belly with a rusty razor,
Shave his belly with a rusty razor,
Early in the morning!

…vousatí muži, zelenáči, padnou a ani nezapláčí, zaroste všechno do bodláčí, tak najdou muži hrob.

…