Co mají společného?

Občas si jen tak najdu něco, co už všichni znají. Třeba Lenku Novou jak zpívá „Poslední noc světa.” A jsem z toho naměkko.

Tak už to bývá, že sem tam mne něco osloví, zdánlivě, prosté, mnozí řeknou kýčovité, ale málo platné, Horáček je básník. Ať se to někomu líbí nebo nelíbí.Je škoda, že chce být presidentem. Nebude mít čas na texty. A lepší dobrá písnička, než president. Bez presidenta se člověk obejde, pokud není, mne osobně nechybí. Ale když není muzika a píseň, pak je na světě smutno.

Dobrých textařů a dobrých muzikantů není nikdy dost. A pokud se mají zahrabat v politice, je jich škoda. Stejně tak dobrých doktorů, nebo jiných povolání kde lidé mohou být prospěšní víc než v té politice. Ono je fakt, že když chybí politici, málokdo si toho všimne. Stejně tak, když je málo úředníků. Obyčejný člověk se postará o to co potřebuje a ti méně nadaní a kreativní se mohou věnovat vládnutí. Případně úřadování. Nošení listin a vymýšlení zbytečností je pro ty méně nadané akorát. Třeba politologové. Jako „experti” se vládnutí mohou věnovat. Na neúspěchy jsou zvyklí. Jejich expertní znalosti se sice obvykle míjí s úspěchem, ale odborníci, kolem nich to mohou napravit.

Osobně bych do politiky už nešel. Zkusil jsem a zjistil, že být terapeutem je mnohem mnohem zábavnější a prospěšnější, než být třeba městským zastupitelem. Stejně pokud je politik aspoň trochu chytrý, tak se obklopí odborníky a pak už jen podepíše ty papíry, které mu ti schopnější vyhotoví. Naštěstí jsem nebyl ani tím městským zastupitelem, jen vedoucím kanceláře KD-ČSL. Dva roky. Pak jsem raději šel do blázince. Pracovat.

Jo jsou to někdy věci, co člověka potkají. Ale byla to zajímavá zkušenost vidět docela chytré lidi, kteří vůbec neměli zapotřebí se třást na funkci, přesto se na ni třásli. No, ať si jich užijí. Ten pocit moci je jako droga a stávají se lehce závislými. Terapie závislosti je pak docela vhodná a na místě.

Z toho důvodu rád srovnávám politiky s pacienty z terapeutických komunit zaměřených na terapii závislosti. Jsou si hodně podobní. Obojí druh lže, podvádí, mluví tak, aby pokud něco řekli, nebylo je možno chytit za slovo. A když už je člověk přistihne při lži a podvodu i přes jasné důkazy tvrdí, že je to jinak. Jejich oblíbené floskule jsou: „Rád bych to udělal, ale neslibuji nic. Tohle co mi říkáte, je zajímavé, budu o tom přemýšlet. Jsem rozhodnutý tak na devadesát procent” Přemýšlení a rozhodnutí na devadesát procent jsou pro ně bezpečné.

Jak politici, tak závislí rádi se ukazují v tom nejlepším světě. Jedni jsou ti slušní opilci, feťáci, gambleři, co by nikdy nic zlého v opilosti neudělali, oni si uvědomili, že už to s tím pitím, hraním, fetováním už dál nejde a že toho hodlají nechat, než se něco špatného stane. A stejně jako závislí, politici naprosto nehodlají přiznat, že ke změně, alespoň předstírané je dokopalo jejich okolí, které už se nemohlo na tu hrůzu dívat, natož ji ještě nějaký čas snášet. Opilec jen málokdy přizná, a pokud ano, tak až po dlouhé době vykopával dveře, řval na ženu a děti, ženě říkal kurvo, či ji mlátil. Politik, vše udělal dobře, chyby dělali ti druzí.

Jaktak sleduji ten cvrkot kolem sebe, vidím, že co říkám jsou fakta. A fakta jak závislým, tak politikům velmi zalézají pod kůži a nejvíc se z nich drbou. A blábolí, že oni to mysleli dobře a jen okolnosti, ti druzí kdyby jim neházeli klacky pod nohy, nechali je domluvit, dodělat tu práci, určitě by to dobře dopadlo. Jen si jaksi nevšimnou, že se už dávno pohybují mezi troskami. Troskami vztahů, nebo státu, města, financí. Nakonec obojí mají společné a oblíbené žití na dluh.

Naštěstí u těch závislých je změna a přitlačení ke změně snadnější než u politiků. U těch chvíli trvá, než se lidé namíchnou a řeknou: „Dost, máš červenou kartu synáčku/dceruško.” I když i u těch závislých je většinou potřeba hodně času, než se začne něco dít. Bohužel, závislému se snáz člověk, pokud má zájem se snáz vyhne, než politikovi. A když je ještě politik opilec, feťák, či gambler, tak je to ještě horší, protože politikovi se člověk v životě těžko vyhne už jen díky tomu, že jejich blbá rozhodnutí v parlamentu, když začnou tvořit zákony, bez hlavy a paty, dopadají na hlavy nevinných.

Co s tím? No jak závislí, tak politici patří k civilizaci. Takže zkoušet, trvat na svém, být asertivní, závislému, který nechce nic změnit, se pokud možno vyhnout, co největším obloukem a politiky tlačit k tomu, aby se aspoň slušně začali chovat. Přestali tvořit tvořit zákony, beztak na to nemají a jen si dali poradit od těch chytřejších kolem. Jsem ale naiva, co? :-) Jo jo.

A něco hezkého nakonec Poslední noc