Souhlasím, že ideologií je mnoho a je třeba o nich diskutovat, pokoušet se je číst, interpretovat , nahlížet z různých úhlů, diskutovat o nich a diagnostikovat totalitní tendence.

Co by mě ale ve Vašem pojetí zajímalo a co mi v článku chybí je otázka, jestli lze vůbec myslet lidskou existenci bez nějaké ideologie, jestli existuje něco, jako nějaké ne-ideologické místo, ne-ideologické myšlení, z jehož pohledu nám mohou být, jak píšete, "všechny ty ideologie k pobavení". Neboť ideologie je soustava nějakých idejí, doslova nauka o idejích. Je to něco jako základní představa o světě, výklad reality a "stavu věcí". Asi každá taková představa má mnohé z rysů, které uvádíte, tedy považuje se za pravou, skutečnou, popíranou nepřáteli, nabízející pravý řád věci atd. Pokud se konkrétně jedná o život ve splečenství, je asi těžko představitelný bez jakési základní struktury představ o tom, co je pravda, co je lež, co je dobro a kdo ho ohrožuje, co lze myslet, co je záhodno dělat a v co je možné věřit. A každý, kdo k nějakým principům dobrého žití svým rozumem dospěje, je chtě-nechtě samozvaným vykladačem.

Existuje tedy nějaké chápání reality a svého Já, které je neideologické, které se vysmívá všem myšlenkám, aniž by se přitom vysmívalo i samo sobě? Existuje nějaký druh odporu vůči ideologii, který rozlišuje ideologické a ne-ideologické myšlenky a sám přitom ideologií není? Když tedy například označujeme za negativní ideologii feminismus, což je soubor mnoha rozličných teorií a představ, není samotné blíže neodůvodněné označení feminismu za ideologii samotné výsledek ideologického přístupu k problému feminismu?

No jo, klasický intoš, co nevěří, že bez ideologie nevyrostou ani brambory a krávy nebudou dojit.

Vidím to podobně. Se svými názory na mateřskou církev bych ještě před několika málo sty lety hořel.

A že by to byly tedy plameny