Chvíli dřu a pak voraz

Stěžovala si má láska, že ji chodí velmi pomalu její starší iMac. Nabídl jsem ji, že když ho přiveze, pokusím se zjistit, jak by se dal trochu zrychlit.

Před několika dny jsem na svém iMacu udělal několik různých operací, mezi nimi byla jedna čistá instalace, tak aby se opravily všechny možné chyby, co během času se nashromáždí. Přijde mi to pohodlné a celkem bezpečné, pokud se data dají na externí disk. Hodlal jsem na jejím udělat to samé.

Přivezla, podíval jsem se, a bylo mi zcela jasno. Typický ženský počítač. Ve stejném stavu a pořádku, jako ženská kabelka. Tedy, dokud jsme ještě nebyli politicky korektní, putovalo mezi lidem přísloví: „Bordel jak v dámské kabelce.” Ale to už se teď určitě říkat nesmí. „Obětoval” jsem se tedy a dal ho trochu do snesitelného stavu. Dokonce se i zrychlil. Jak jsem předpokládal.

Měl jsem ještě takovou ideu, že bych ji naučil, jak ten počítač efektivněji používat. Jak vyhledávat soubory, používat nějaký ten commander, případně spotlight, což je něco jako průzkumník ve woknech. Ale lepší a rychlejší. Moc jsem neuspěl, protože čelit námitkám typu. „Jsem takhle zvyklá to mít před sebou, a stejně si moc nepamatuji, jak se mé složky jmenují„ těm námitkám se dost těžko čelí.

Chápu, a nejen u mé lásky, že učit se nové věci je pro mnohé lidi obavou ze ztráty času. Hlavně na počítači. Chápu nechuť k učení, chápu i obavy z poškození počítače, když jim píše, že aktualizace jsou k dispozici. Že se ti lidé také bojí poškození počítače. Také jsem se kdysi bál. Už je to dávno. Až mi jeden člověk, tomu všemu hovící řekl, že systém se dá vždy opravit a počítač se rozbitím softwaru nezničí, ten se pouze nainstaluje jiný.

Ukázal jsem ji tedy jen, jak se zachází s commanderem, nainstaloval jsem ji takový prostinký muCommander, který na jejím starším typu skvěle funguje. Občas mě překvapí, jak lidé jinak skutečně chytří, vzdělaní, mají mizivé pochopení pro ty prostinké efektivní nástroje, které zlepšují čas strávený prací u počítače. Co je k čemu, je tam napsané, a kolegyně, která se vyznají například v Rorschachově testu, což je skutečně obdivuhodné, mají potíže s prostinkými operacemi na PC. Jakoby neuměli číst ty pokyny.

Možná by stálo za to přezkoumat ty genderová tvrzení, že muž a žena se ničím po mentální stránce od sebe neliší. Pro mne je zcela přirozené, že prozkoumám při vědomí, že operační systém se dá znovu nainstalovat, (stačilo mi to říct jednou,) na počítač. Číst umím abych zjistil, co to přibližně dovede.

Všude na woknech i na Macovi je návod, jak na to. Na internetu si lze během chvilky najít i v češtině návody, co a jak, jak se co používá. Jenže. Většina žen, co znám se řídí heslem. „Takhle to používám a takhle to bude i nadále. Všechno musím vidět a pak se mi dobře pracuje.” Jednoduše řečeno, ten bordel na ploše zůstane! :-)

Na všechno myš, klávesová zkratka jim nic neříká, ačkoliv otevírat a zavírat, hledat, kopírovat, vkládat, mazat soubory klávesovými zkratkami je mnohem pohodlnější. Totéž za pomoci commanderu. Ale už dávno jsem přestal používat asertivitu v těchto případech, rezignuji po prvních dvou náznacích odmítnutí. „Chceš se dřít, tedy se dři.”

No nic, nebudu zkoumat proč je tomu tak a ne jinak, neb stejně zcela správnou odpověď nedostanu a i když dostanu, nijak se tou odpovědí nic nezmění. Lidé mnohdy mají dojem, že pravda osvobozuje. Správná odpověď zaručuje změnu. Všude říkají. Ti největší mudrci.

Pochybuji o těchto tvrzeních. Viděl jsem tisíce lidí, kteří si správně a pravdivě odpověděli na spoustu otázek, které jim samotný život položil a stejně se neosvobodili a nic nezměnili. Prostě nechtěli a to je celé. Hledání pravdy a poznání jen pro mnohé jedince mazaný způsob, jak se vyhnout práci. Vyhnout se dřině při změně myšlení. Což to hledání pravdy zas tolik nevyžaduje.

On i ten počítač vyžaduje jiný způsob myšlení. Tedy jak zacházet s ním. Stejně jako auto, mobil, pračka, je to jen nástroj. Nástroj, který může život ulehčit. Při nevýhodném používání život ztížit. Lidé, kteří se chvíli věnují dřině při změně myšlení, si na dlouhou dobu ulehčí život. Nejen u počítače. Pak je pravda a poznání osvobodí. A mohou se flákat. Neb stroje pak pracují za nás.

Někdy mám pocit, že mnozí lidé nepochopili, že stroje jsou k tomu, aby nám práci ulehčili, nikoliv abychom díky strojům měli víc práce. A čím jsou ti lidé inteligentnější, tím lépe umí hájit své chybné pohledy na stroje a jejich smysl. Racionalizují, jak se říká v terapii závislostí.

Závislí skvěle ovládají všechny druhy racionalizací, proč to či ono neudělat, čemu a z jakého důvodu se vyhnout. Nepochopili, že vyhnutí se dřině zpočátku jim zavaří natolik, že se nakonec nestačí ani divit, jak malé vyhnutí, způsobí velké problémy.

Tak jsem si pracně postěžoval, zatím osmdesát tři řádků k tomu tématu napsal. Ulevil jsem si. Někdy si nějakou prací ulevím. Jako včera u toho Macu. Svět sice nezměním, ale co kdyby? Jo jo.

PS: Ale ten starý Mac, co jsem ho dal dohromady, bude zase mé lásce, při troše úcty k němu, jí dobře sloužit. Byla to pro mne zábava a hezky jsem si u ní odpočinul. Občas se něco naučím a pak vorážím. :-)