Být hranol, co stojí, ať vržen jakkoliv

Stále pokračuji ve zkoumání toho, co je evoluce, jak se na ni dívá třeba církev adventistů sedmého dne, nebo katolická církev. Jak ji vidí lidé jako Richard Dawkins, či Rupert Sheldrake.

Pomalu jsem přešel k Markovi Orko Váchovi, katolickému knězi. S údivem jsem jako katolík zjistil, že se katolická církev nedívá na evoluci zamítavě. Papeži se k ní staví pozitivně. Což mi udělalo radost. Byly doby, kdy jsem četl knihy typu: „Sobecký gen” „Slepý hodinář”, či „Boží Blud.” Mám rád knihy Matta Ridleyho: „Červená královna”, „Původ ctnosti.” Nebo „Genom.” ono je toho víc, co jsem četl, ale tihle dva mne asi nejvíc oslovili. Našel jsem v jejich knihách zajímavé věci o lidském chování.

Matt Ridley mi přijde méně militantní ateista, než Richard Dawkins, nejmilitantnější křesťané se mi zdají adventisté. Vlastně oni se tím ani nijak netají, že jsou ve válce o víru s ostatními denominacemi, především s katolickou církví. Na tu mají největší pifku. Odpadlíci vždy mají pifku na ty, co od nich odpadli. Shlédl jsem dost jejich videí, abych věděl, že adventistou se stát nechci.

Vždy jsem tvrdil, že biologové, jak sociální, tak evoluční, vědí o lidském chování víc než psychologové. Zabývají se fakty, pozorují je a z faktů vyvozují dost přesné závěry. Já se zabývám také lidským chováním, nikoliv teoriemi, ale pozorovanými fakty. Z nich vyvozuji předpoklady, jaké asi mají lidé motivy k tomu, či onomu a pak si své závěry ověřuji.

V tomhle směru je pro mne autorita Daniel Kahneman, který dostal Nobelovu cenu za ekonomii, i když by ji spíše měl dostat za aplikovanou a experimentální psychologii. Jeho kniha: „Myšlení rychlé a pomalé”, mne už pár let provází. Koupil jsem si jak papírové vydání, tak e-knihu.

Kompletní popis toho, jak lidé uvažují, jak se v různých situacích a z jakého důvodu chovají. Ano, Erich Berne mi ukázal jak si lidé hrají,jaké mají motivy ke hrám, které vztahům rozhodně neprospívají. Viktor Emanuel Frankl zase, jak je důležité najít smysl životní situace a jak se chovat aby si člověk mohl jednou podívat do své minulosti a necítit stud.

Vlastně, nebyl ani jeden z nich psycholog, jen psychiatři. Rupert Sheldrake zase potvrdil, pro mne docela přesvědčivým způsobem, že Jungovo kolektivní nevědomí, má vědecký základ díky Sheldrakově morfologické rezonanci. Michael Behe, zase, že ID, má dost vědecký základ v tom, že evoluce není zas až tak jednoduchá, jak si mnozí myslí. Jeho: „Darwinova černá skříňka”, je napsaná velmi erudovaně a závěry založené na postoji ID díky „neredukovatelné složitosti” nejsou zas tak mimo, jak se mnozí snaží tvrdit.

Nejsem intelektuál, spíše prosťáček Boží, co si rád sáhne, jako nevěřící Tomáš a zároveň mám snad i docela víru v ty fakta, založené na pozorování, které mi docela slušně naznačují, že ten vesmír má nějaký smysl, stejně jako Velký třesk a je za ním asi něco vyššího, než se snaží tvrdit ateisté. Křesťanství takového typu mi vyhovuje. Žije se mi v něm docela dobře. Nejsem zas až takový silák, abych v životě nehledal spojence. Jak v lidech, tak ve vyšší moci.

Viděl jsem mnoho „siláků, kteří u mne slabého, hledali oporu a jistotu. Ale pořád měli na jazyku, jak ničemu nevěří, vyšší moc nepotřebují a musí si poradit sami. Zřejmě se asi moc neposlouchali, když tohle říkali. Někdy je až zábavné, jak tu mantru opakují. Dost dlouho jim trvá, než přijdou na skutečnost, že dobrý spojenec a pevná koalice fandí úspěšným. Koalice se dají obměňovat, tím, že hledám další a další spojence, ještě nutně neopouštím ty staré.

Lidé žijící v představě o své všemohoucnosti, většinou přemýšlí v extrémech. Buď je všechno snadné a nic není nemožné, nebo všechno je špatně a nic nemá smysl. Třískají sebou ode zdi ke zdi. Když nejsou všemocní, jsou bezmocní. Nechápou smysl úkrytu, nechápou smysl požadavku o laskavost, nechápou smysl pokory. Pýcha jimi cloumá a když s člověkem pýcha cloumá, rozhodně není: „Hranol, co stojí, ať vržen jakkoliv”. Jo jo.

Uř jen ten začátek o knize Genesi, stojí za vyslechnutí.