Zbytečně negativní a depresivní rozbor, odráží se v něm pesimismus pokročilého věku. Ve vztazích je spíše důležitá improvizace a radost ze života. Pak není co řešit

Vážně?

Když sem já byl tenkrát kluk, bylo mně to všecko fuk. Hodnoty daj se poznat, třeba věkem, milá paní. Prej tomu se říká, ,,tuším", ZRÁNÍ

Setkali se. Teda prej. Madam Makropulos s Ahasverem. Co řekli si, to nezaznamenal nikdo, as ani brkem, ba ani perem. Ba ani na blogu, a, ergo digitálně. Jen, zdá se, teda dnes, že ne každej je na vrcholu, a ne každej zas až na dně

Jo

Hele, dost dobrý.

Brnknul jste na mou oblíbenou strunu v textu i závěrem.

Asi káždý má ve svém okolí jedince (chtěl jsem napsat "obého pohlaví", ale bál jsem se gendeového rozkladu), který za pomoci různých přípravků a zásahů zkouší vylepšovat svůj vzhled ve snaze oblbnout biologický zánik, kteří jsou spíše smutnými postavami, ač mnohdy vyvolávají smích.

Napsal jste to moc trefně, troufám si dokonce hodnotit, že i dost vyváženě a nevěřím, že za tento text můžete být peskován. Ačkoliv, jsou jedinci.....

Ač vím, že necílíte na světlo pro někoho nejdůležitější, tak jsem vám karmu dal.

Hezký den vám i všem lidem dobré vůle.

Určitě vím, že nebudu žehlit, vpichovat atd., hodně věcí kolem krásy a úpravy a módy je mi celý život dost fuk, těžko říct, jestli je to dobře nebo zle, každopádně mi to tak vždy stačilo, ale až přijde ta opravdová definitivní a totální neviditelnost, budu hodně smutná. Třeba ještě dorazí nějaká ta moudrost, která způsobí, že tak úplně neviditelná nebudu? Uvidíme. Ve své padesátce tak nějak zvědavě očekávám, vnímám ji jako nějaký milník, co bude dál...

Neulozilo se to. Jen tak lehounce zapolemizuji. Že to vlastně neodsuzuju...nestane.li se to nějakým životním programem. Protože to opravdu může nějaké ženě pomocí ku její větší spokojenosti, která se pak i vůči okolnímu světu vrací mile. Neodsuzuju to...protože nejsem v kůži někoho,kdo fakt může být nešťastný hodně. Ať je mu lépe. Nic proti. Koneckonců ona je to fakt každého věc. Jen s tím umět elegantně nakládat. Fajn den preji

Nesmrtelně pregnantně , ač tam lze cítit spíš jisté vyzařování, tohle říká Raymond Chandler konstatovánim P. Marlowa ...Byla to žena, která, když jste od ní byli tak na padesát metrů, toužili jste být od ní padesát centimetrů...a když jste od ní byli konečně těch padesát centimetrů, toužili jste od ní být padesát metrů.

Ted jen k Vasemu oblibenci. František, nejen že byl nedostižný glosátor -i k sobě poctivě -že byl vlastne sociolog, glosator jakými jsou pak nám časově blíž Wilde a Shaw, ale on je totiž dodnes něčím, co se pořád málo chápe. Nemusím chodit ve fiží...můžu chodit do nevěstinců, můžu pít, můzu střídat ženské, můzu si užívat jednoho mejdanu vedle druhého, můzu semtam žebrat o pujčeni, ze nemam, můžu nesmysly dané okolím neplnit...byt flegmatik tam, kde ostatni šílí. Ale to neznamená, že nejsem inteligentní.vzdelany. Že si nečtu filozofii, že mě věci nezajímají. Že nemám okolí co říct. Vždycky mě popadne mix smíchu a smutné marnosti, když vidím, čtu, jak se hodnotí parta kolem V.Havla a i on sám. Považuji to vždy u rozborářů, co neznaji ani třetinu jejich vědění, za představení se světu jako občan, co svůj život žije v sebeotroctví, kde mi zůstaly dveře poznání zabouchnuté a já jsem rád. Já to vlastně ani nevím, protože můj svět je krásně jednoduchý. A takovým, jak se to přece má! Zdravím...

Taky zdravím pilnou čtenářku

,,byť večne mladý,čo je žalostná náhrada za osvietenie svojho ja,ale nevyhnutný dôsledok klamnej predstavy,že druhá polovica života musí byť riadená princípmi prvej".(Jung)

V podobenstve sa hovorí o tesárovi ajeho učnovi,ktorý zbadal mohutný,velmi starý a hrčovitý dub a žasol nad ním:,,Tesár povedal svojmu učnovi:,,Vieč,prečo je dub taký mohutný a starý?"Učen odpovedal,,Nie... prečo?"Tesár pokračoval:,,Lebo je neužitočný.Keby bol užitočný,bol by už dávno zoťatý,popílený a využitý na výrobu postelí a stolov.Kedže je nanič nechali ho rásť.Preto je teraz taký velký,že si v jeho TIENI môžeme Odpočinúť."

Mám podobné zkušenosti, vážený kolego. Umění zestárnou s grácií patří k tomu nejtěžšímu v lidském životě.

Nevím, jak se stárne s grácií, ale i bez grácie si to stárnutí užívám a za každý rok stárnutí jsem upřímně vděčná. I ta pětasedmdesátka má své kouzlo.

Ne nadarmo se říká: krása pomíjí, blbost je věčná.