Bosé evangelium

Tak trochu se bavím, když sleduji letmé pohledy lidí na mé bosé nohy. Případně chování revizorů, kteří si mě obutého naprosto nevšimnou, leč bosý neujdu jejich zájmu a kontrolují mě seč jim síly stačí. Ještě že mám zaplacenou čtvrtletní jízdenku pro seniory. Asi jim nejde do palice, že stařík, bosý, s žebradlem přes rameno, vlajícími vlasy, není bezdomovec, ale řádný občan tohoto státu.

Když se tak vyklání ze sedadla v Metru dáma středního věku a pak šeptá svému muži: „Vidíš ho? Je bos.” Bavím se ještě víc. V knížce „Ne-li bosky, z nohou trosky” Igor Slouka, její autor píše, že v takových případech rozdává letáček o prospěšnosti chůze bos. Nehodlám dělat rak moc apoštola chůze bos, kázat bosé evangelium. Pro ty co nevědí, co znamená doslova slovo evangelium, tak z řeckého slova euangelion znamená dobrá zpráva. V původním slova smyslu, dobrá zpráva o smrti a zmrtvýchvstání Ježíše Krista.

No, díky bosým nohám zřejmě z mrtvých nevstanu, tohle nehrozí, takže nebudu kázat ani evangelium abstinence od bot, alkoholu a jiných škodlivých látek. Nosit mizerné boty má prý skoro stejně drastické účinky, jako chlast. Tedy i když jsou jedinci, co hlásají. Chlast=slast. O jejich hlásání se dá s úspěchem pochybovat, jak by řek klasik Jirotka.

Protože každý, kdo si poctivě vybaví „azurové ráno” po patřičné dávce alkoholu, jistě bude souhlasit, že mnohokrát a mnohokrát proklínal onen nápad, nalít se až po krk, ráno se probudit s těžkou kovárnou v hlavě, kdy měl černo před očima a blil kameny. Jak říkával nebožtík Balatý, svého času dispečer na stanici ČSPLO v Magdeburgu. Ví, že tenhle stav těla a mysli se slastí opravdu nedá nazvat.

Mít blbé boty se tomu podobá, ale tam stačí jen boty zout. Úleva je okamžitá. Jsou tací, co si dají vyprošťováka, aby si ulevili, ale tohle jednání vede k začarovanému kruhu, kdy takové jednání končí občas totálním debaklem. U bot stačí si je zout, nebo koupit lepší. Když lidé peníze neprochlastají, většinou na boty mají. Osobní zkušenost. :-)

Ale vrátím se k tomu tvrzení o botách. Když jsem si přečetl několik knih o škodlivosti bot, divil jsem se, že jsem vůbec obutý vydržel až do 64 let života, bez nějakých vážných následků. Faktem je, že zutím bot se mi ulevilo v kolenou, nemám potíže chodit bos, i když je pod 10 stupni Celsia. Nohy jsou fakt lehké, takže mohu zpívat s hobity na lehkých nohách dám se vést, až k cestě větší nežli znám a potom kam, to nevím sám... Netíží mě boty, ani starost jestli se blýskají, či ne.

Odrhnu je každý večer, namažu, Dám je na pracovní stůl, než se mast vstřebá, pohodlně se opřu a myslím na krásné slečny. Vždycky, když absolvuji tenhle proces, mám povznesenou náladu. Ta mi obvykle vydrží, pokud mi ji nezkazí nějaký fotbalový výsledek mých oblíbených klubů až do rána. Pak si zacvičím a jdu spát. Spím sladce a ráno zase absolvuji ten celodenní proces. Jo jo.