Při svatbě si snoubenci slibují, že spolu budou v dobrém i zlém, ve zdraví i v nemoci, v bohatství i chudobě...

Když jeden z nich onemocní a druhý se na něj proto vykašle, je třeba to především správně pojmenovat a pomoci opuštěnému tuto zradu a nesplnění veřejného slibu překonat.

Ne vždy se rozcházejí manželé. A ne vždy je to zrada. Prostě jsou lidé, kteří zjistí, že už nemají silu žít s někým, kdo je léta zrazoval.pitím, fetovánim atd. Kdo jsem já abych je soudil? Pomáhat druhým aby to překonali? Jistě, ono jim nakonec jiného nezbude, než se s tou situací vyrovnat.

Vidím, že u vás už Liška z Malého Prince visíleda vycpaná nad krbem . Vaši klienti mají pravdu, že se stran jejich partnerek jedná vůči nim o k..várnu.

A jediné co bych jim doporučil, aby se poučili s toho, že at udělají coikoliv nevyhoví, že toto je přesně podstat vztahů a citů. a aby s tím počítali a ke svým příštím partnerkám byli naprosto stejně kritičtí a neváhali je klidně odkopnout a nechat na holičkách až ony přestanou vyhovovat. Nemoc ? děti ? její problémy ? Kašlat na ně. Protože tak je to přeci správně.

Chápu, že mnohým to připadá jako křivárna, jenže také chápu, že někdo už nemá víru, že bude lépe, slyšel tisice nesplněných slibů, zažil stovky trapných, ponižujících situací. Takže už jen chtějí mít klid. Žít se dá s každým, ale se závislým mnohdy velmi těžko. I s abstinujícím. Bohužel. Takže na rozdíl od vás si myslím, že se mohou ti abstinující závislí poučit, chovat se k budoucím partnerům jinak. Třeba tak, aby ti partneři/ky nemeli pocit obrovské úlevy, když se rozhodnou, že už nechtějí snášet, nebo někdy v budoucnu riskovat, řev, bití, ponižování, okrádání, lhaní či podvádění.

Biblické "tluč a bude ti otevřeno" - v tomto případě nefunguje. Důvěra se snadno ztratí, ale těžko se vrací zpět. Pozdní lítost málokdy funguje, a fňukalové jsou protivní... Snažme se, aby ke zbytečným rozchodům nedocházelo lidské vztahy je třeba nejen budovat - ale i udržovat. "Pozdě bycha honiti..."