A na skladě je co?

Včera rokenrol, dnes Frank Sinatra. Jestli je něco na internetu krásné, tak přesně tohle. Chceš rockabilly? Ťukneš párkrát na klávesnici a posloucháš rockabilly. Chceš Pavarottiho, máš Pavarottiho. Snadné a dostupné.

Vždy když slyším nářky na to, že vzdělanost klesá díky internetu, tak se
divím. Sleduji třeba na Prima Zoom dokumentární pořad, chybí-li mi nějaká
informace, pak si ji najdu, ověřím z několika zdrojů. Myslím, že ti naříkači
jen nedomysleli ty možnosti, které jim internet dává, a nebo už jim paměť
neslouží jako kdysi, takže si ty informace nepamatují.

Pamatuji si, jak v mém mládí ti různí strejcové a tetky, málo vzdělaní
díky socialistickému školství, omezení socialistickým realismem, propagandou
nám vypravovali o nevzdělaném Západu, abychom najednou zjistili, že ti
„nevzdělanci” nám unikli o skoro jedno století dopředu. Teď je
pracně doháníme. Bohužel.

Nepochybně děti byli tenkrát víc nuceni se učit násobilku, gramatiku,
ale bohužel je nikdo neučil myslet svobodně. Napřed byla propaganda o
šťastných zítřcích, „socialistická bohatá a rovná společnost,”
pak možná jednotlivec. To samé dnes hlásají potomci těch politruků,
sluníčkáři, kteří nám říkají, že se máme vzdát svých práv, svého pohledu na
svět v rámci jakýchsi jejich korektních pohledů na civilizaci a kulturu.
Chtějí spojit nespojitelné. Zřejmě touží po takové kultuře, kde podobně jako
bolševik budou určovat, co je důležité pro lidi znát a vědět jen a jen oni
sami.

Pěkně děkuji za takovou společnost. Už jsem ji zažil, stejně jako tehdy,
dnes mnozí podléhají té sluníčkářsky-genderové propagandě. Zaklínají se
svobodou, ale nikdy neřeknou, kam ona jimi hlásaná svoboda, rovnost,
bratrství vede. Ono je snadné něco zrušit, ale zkuste zrušené nahradit
něčím, co nemá provázanost na další. Cesta do pekla chaosu, chaosu bez
kořenů. Podpoříme matky samoživitelky, uděláme jedno, dáme na vědomí, že se
nevyplatí pěstovat vztahy, neb stát se postará. Děti bez otců, jsou děti s
polovičním pohledem na svět.

Děti s polovičním pohledem na svět prostě se musí mnohem pracněji naučit
jak funguje mužský svět, ženský svět. Pokud se to stačí vůbec kdy naučit.
Společnost bez mužů, tedy mužů, kteří jsou ochotni tu kulturu bránit, bránit
tak svoje děti a ženy umírá. Říkalo se, že ve starověké Spartě vládly ženy.
Asi to bylo nadsazené tvrzení, ale jak bylo známo, v té Spartě ženy
vychovávaly muže k tomu aby byli muži. Což se v dnešní společnosti ani
náhodou neděje.

Vidím to u svých mužských pacientů. Oni si mužnost pletou s hrubostí.
Neznají hranice, pokud jim je někdo stanoví, okamžitě mají potíže s
autoritou. Jak sami říkají. Své otce dost často neznají a matky jim žádnou
autoritou nejsou. Důvod? Nejsou otcové na skladě, pak nejsou ani muži na
skladě. Příčina? Společnost předala výchovu značný počet dětí svou nadměrnou
podporou do rukou nezralých žen, které mají potíže samy se sebou. Místo aby
s muži ženy spolupracovaly, bojují s nimi. Že jsou samoživitelky chudé?
Vybraly si svou situaci. Aspoň většina z nich.

Vymýšlíme další a další lidská práva, nezajímáme se o své povinnosti.
Povinnost je u mnohých lidí odporné slovo, které by mělo být vymazáno ze
slovníku a života. Hlavně ta povinnost měnit sebe sama, nikoliv své okolí. U
mnohých lidí je absence jakýchkoliv ideálů, zbyly jim jen iluze z reklam o
šťastném životě, pokud si koupí to či ono, případně když pojedou do hotelu,
kde je wellness, lanovka, která je vyveze na kopec. Nejsou sto pochopit, že
jistá míra dřiny, či dokonce utrpení, je to co formuje člověka jako
takového.

Žijí v představě, že druzí mají povinnosti, hlavně vůči jim samým,
případně jejich dětem. Například učitelé. Místo toho aby plnili své
povinnosti ve vzdělávání, jsou tlačeni do toho, co je povinnost rodičů.
Výchovy rozmazlených fracků.

Kdo neprojde dřinou a námahou, prostě má potíže se vyrovnat s
nespravedlivým, náročným světem, kde se chyby neodpouští. Nedáš si práci,
nepřečteš si smlouvu, pak zaplatíš mnohonásobně. Penězi, nebo jinými
následky. Chceš si ulehčit život? Klidně, ale potom si stěžuj jen na sebe.
Taková je realita.

Ti lidé, kteří ji nepochopí, nesou důsledky svého nepochopení. Jenže.
Hledají viníka, točí se v bludném kruhu, dumají nad nespravedlností světa,
místo toho aby poslouchali dobrou muziku podle svého gusta, tak hledají
nepřítele, který jim zkazil život. Vždy ho najdou a pak věnují své úsilí k
jeho zničení. Což se jim mnohým povede.

Zničí svého nepřítele a najednou nevědí, co dál. Nikdo jim neřekl, že po
boji jsou jen trosky. Ty trosky musí někdo uklidit, někdo postavit něco
nového a místo malé dřiny, je čeká jen větší dřina. Pak hlásají taková ty
„ušlechtilá hesla,” spíš než hesla, výkřiky jak jsou šťastní, že
je ta chyba potkala, protože se z ní mohli poučit. Bloudi, netuší, že
moudrost spočívá mimo jiné v tom, určitým chybám se vyhnout a nezdržovat se
jejich nápravou.

Ale, moudrost se většinou nedostavuje tam, kde je pýcha a nedostatek
soudnosti a pokory vládkyní nad rozumem. Tam pak zavládne jen bolest a
skřípění zubů. U některých nakonec zvítězí rozum, který dá místo pokoře a
soudnosti. Zbytek se do konce života bude pachtit s hledáním, těch, kteří ty
trosky jejich života postaví za ně. Ale že se nahledají. Tak už to bývá. Ale
že ten Sinatra fakt krásně zpívá. Stačí poslechnout. Je tam i pár krásných
písní o Vánocích. Jo jo.

Frank Sinatra

•