Procházka lesem

Balada o tichu

Za letního dne jsem se procházel lesem
a nad hlavou řeč stromů tu zaslechl znít
já prodral se hvozdím i tichým vřesem
pohlédl vzhůru a dál - pak nechtěl už jít
 
To spatřil jsem stromy v korunách tančit
když vítr jim hrál svůj houpavý blues
to slyšel jsem stromy ve větvích zpívat
jako bych poslouchal nápěvy múz
 
To viděl jsem stromy koupat se v tůňce
co klesly k zemi jak opilé vínem
v úžasu spatřil jsem malovat slunce
svou kompozici - co by světlem a stínem
 
Já viděl jsem vážku nad vodou kroužit
jak hladí křidélky voňavý vzduch
já viděl vlnky se pomalu ploužit
po průzračné hladině v magický kruh
 
Já zaslechl šelestit listí a travinu
když tiše se snášely na vodní hladinu
já viděl jsem pod listy růst malý hříbek
jak kloboučkem přizdvihl pár malých dřívek

Však procitla najednou tichá samota kolem 
a vlila mi do srdce tesknivý žal 
tu flóra a fauna naráz staly se sborem 
co chorus jen ponurý zpíval a hrál
 
Tu koruny stromů náhle se slily
a začaly klesat jak zborcený strop
mě v očích se zatmělo, však sebral jsem síly
jen abych přeskočil svůj vlastní hrob
 
Nestůj a utec zněl vnitřní můj hlas
ta propast ukrytá zde mezi oblázky
neví nic o tom jak smutno je bez lásky
nestůj a utec z lesa falešných krás
 
Co naplat rozumět jak stromy hovoří
když duše chřadne a citem už nehoří
co naplat když srdce už dávno se nesměje
nic víc už nezbývá – než kapka jen – naděje