Balada o socialistické práci ( 1986 )

O neootrokářství

Co je to práce ?
Práce - toť nejušlechtilejší moto života.
Proč však práce okem dneška,
zře spíše jako robota ?
 
Kam se poděl jí prapůvodní smysl –
tvořit krásno, pestřit život, ducha šlechtit
jak by vypařil se
a zůstala jen prázdná nádoba.
Vypařil se do smysluprázdna,
jež nazývá se výroba !
 
Vyvstali snad novodobí otroci ?
Kde jsou však novodobí otrokáři –
neviditelní drábi, jež jsou u moci.
Kde jsou a kdo je spatřil ?
Kdo je k nám seslal , když bůh už není ,
nebo snad je to jen – zlí sen !
Kéž přišlo by teď spásné probuzení.
 
Ne, sen to není ,
vždyť dnešní doba nezná ani otroka ani otrokáře-
tak zní usnesení !
 
Kdo jsou však ty miliony bezduchých,
jež denně rvou se s tou neblahou periodou,
kterážto určena je k nejušlechtilejší práci
a den co den se znovu vrací –
s tou pracovní dobou – osmihodinovou ?
 
Jak úžasný to systém, jaká harmonie !
kdo dokázal ten zázrak, načasovat masy,
úderem x-té hodiny k tvůrčí inspiraci –
jaká euforie.
 
Úderem hodiny ypsilon
pak naráz jako jeden
všichni dostali hlad,
proto houfují se u jídelen
a chtě – nechtě si ho hlaď.
 
Dobrou chuť a úsměv v tváři,
Vám – naši milí pracovníci,
od hodovního stolu,
přejí vaši otrokáři, co cpou se denně beze studu
od rána až do noci.
 
Při obědě trochu hudby, trochu meditace,
možná někdy trochu hněvu –
však dost ! – hodina „z“ !
Teď zapomeňte na úlevu,
neb právě v tuto chvíli,
vašemu tělu dostalo se maximální síly
a do mozku proudí řeky inspirace –
teď jděte a tvořte ! –
vždyť čeká na vás vaše ušlechtilá práce.
 
To opět všichni jako jeden
s úsměvem na rtu,
vrhají se do zápasu s časem,
s tou ušlechtilou prací,
jež jednoho dne –
snad někdy v nekonečnu
pak celé lidstvo spasí.