Lavírování

kolem toho, zda podepsat či nepodepsat je samozřejmě závažná chyba. Bud se smlouvou souhlasím a pak na znamení souhlasu podepíšu anebo nesouhlasím, pak řeknu proč a nepodepíšu.

Otázka zní, proč takovou smlouvu podepisovat, když :

- je již v okamžiku podpisu zřejmé, že ji některé státy nemohou dodržet

- se nemůžeme účastnit jejího projednávání

- bude platit až s naším vstupem do EUR zóny, takže až někdy v budoucnu => stačí tedy podepsat, až to bude aktuální

Re: Lavírování

To lavírování je ale mnohem komplexnější. Nezapomeňte že tu smlouvu nikdo-ale skutečně nikdo z premiérů států eurozóny nepodepisuje.Bude se podepisovat až v březnu. A třeba ne-jestli do t´doby padne Řecko, budou jiný starosti .(Třeba i jen proto, že bude konečně jasný, že ty dosud "zapůjčené " peníze už Řecko státům eurozóny nikdy nevrátí-a voliči i opozice se budou ptát co s tím).

Ovšem i krátce před popisem se dá lavírovat pozitivně, tedy souhlasit s podpisem,ale požadovat změny ve smlouvě.A stejně ,až jí premiéři podepíší, tak stejně nebude platit, když jí neratifikují parlamenty..Takže teoreticky sice premiér může smlouvu v Bruselu podepsat,ale pak si doma zajistit v parlamentu že nebude schválená.

Prostě mezinárodní politika a  diplomacie není pro amatéry typu Nečase stavěna, a lavírovat a vyjadřovat svůj nesouhlas se dá mnohem diplomatičtěji a není třeba ze sebe dělat kverulanta Evropy.