Psí život

Ono se řekne psí život, ale soudě podle našeho psa, to nemusí být zas tak špatnej šolich.

Náš pes je miláček rodiny. A občas bych si přála, abychom si to na chvíli vyměnili. Půl dne bych prospala, to je první záležitost, která se mi fakt hodně líbí. Vlastní pelíšek plus občas gauč a nebo křeslo, večer přitulení v posteli, mám-li zájem. Jsem spáč a náš pes taky.

Neměla bych existenční starosti, jako kdo vydělá peníze na dobroty, které najdu v misce, a nebo které „náhodou“ odpadnou ze stolu pod tlakem mého pohledu. Umět povely sedni, lehni, místo, k noze a ke mně ani já (stejně jako náš pes) nepovažuji za nikterak složité. Obzvlášť, když po provedení můžu čekat nějakou dobrotu.

Venčení v parku, u vody nebo na zahradě by mi taky vyhovovalo. Navíc bych nemusela sbírat bobky, což teď činím.

Měla bych dostatek hraček a pozornosti, když si chci hrát. No,  a když bych zrovna neměla při tlapce milujícího dvounožce, klidně bych si vystačila s kočkou, i když spolu stále bojujeme o přízeň našich milovaných. Ona by mě láskyplně pošťuchovala nebo okusovala a já bych na ní mohla výhrůžně vrčet, když by to přeháněla.

Celkově shrnuto, chtěla bych mít psí život. Alespoň takový, jako má náš pes. Alespoň na chvíli. A možná to vyjde až se znova narodím.

P.S. Pro všechny, podle kterých nepatří pes do postele, nebo ani do bytu – Váš názor je v pořádku, nikdo Vám snad do postele nebo do bytu psa nenutí. Pro ty, kteří mě chtějí častovat větami typu „k Vám bych na návštěvu nešel/nešla“ – Váš názor je též v pořádku a buďte v klidu, na návštěvu Vás nezvu.