Smlouva CETA? Zase o krok blíže k zotročení

Potají vyjednávaná smlouva mezi EU a Kanadou s názvem Komplexní hospodářská a obchodní dohoda (CETA), je již schválena Senátem a právě ji čeká hlasování ve Sněmovně. Tato smlouva odstraňuje poslední zbytky demokratického

rozhodování národních vlád. Je zřejmé, že tato dohoda má být jakýmsi záložním plánem, jak umést cestu právě kontroverzní TTIP, neboť jsou si z velké části podobné. Tato známější a také potají připravovaná smlouva mezi EU a USA o transatlantickém obchodním a investičním partnerství (TTIP) je veřejnosti poměrně známá a budí natolik silné kontroverze, že její schválení se oddaluje. Proto je tu její „sestra“ CETA.

Přitom tato dohoda upravující podmínky volného obchodu a dodržování autorských práv obsahuje ustanovení týkající se autorského práva a jeho vynucování tak, jak je známe v minulosti Evropským parlamentem odmítnuté kontroverzní dohodě ACTA, která vyvolala jednotný odpor v řadách zastánců svobody internetu a lidských práv.

 I v případě smlouvy CETA je největším nebezpečím Ustanovení pro urovnávání sporů mezi investory a státy (ISDS), které znamená, že korporace budou moci žalovat vlády kvůli zákonným normám, které by mohly mít negativní vliv na výši jejich zisků. Toto se zabezpečí tak, že se nově ustanoví právní orgány s mezinárodní působností, které převezmou legislativní pravomoci národních států. Případné spory pak budou řešit soukromí právníci bez veřejné kontroly. Je zřejmé, že často budou tito „byznys“ právníci rozhodovat proti zájmům odbojného národního státu. To se již potvrdilo třeba v případě transamerické smlouvy NAFTA. Jedná se o Severoamerickou dohodu o volném obchodu (NAFTA). Tato dohoda, která vstoupila v platnost 1. 1. 1994 je obchodní dohoda spojující Kanadu, Spojené státy americké a Mexiko se snahou omezit obchodní a celní bariéry a liberalizovat obchod. Výsledkem je, mimo jiné, rozvrácené zemědělství Mexika, které je dnes již závislé na dovozu dotovaných geneticky modifikovaných plodin z USA.

Právě ve chvíli, kdy CETA vstoupí v platnost, budou moci být žalovány evropské státy i americkými korporacemi, které mají v Kanadě dceřinou společnost, což většinou mají, nebo si ji z těchto důvodů založí. Právě už jen hrozba gigantických žalob způsobí, že se národní vlády budou bát prosazovat takové zákony, které budou výrazněji chránit vlastní obyvatele nebo životní prostředí. Likvidační arbitráže s devastujícími dopady na státní rozpočty budou natolik velkým strašákem, že to způsobí značné omezení demokracie. CETA počítá i s tím, že již nebude možné zrušit privatizaci veřejných služeb. Mechanismus, který staví zájmy nadnárodních korporací nad zájmy občanů je velmi nebezpečný. I tuto smlouvu je třeba jednoznačně odmítnout!