Reformy trochu jinak, aneb jak to vidí politický zelenáč

Po delší době jsem se rozhodl opět se podělit o své úvahy - tentokrát na téma reforem, které jsou tématem dne už skoro celý rok. Celou tu dobu přemýšlím hlavně o tom, proč se mi tak často stává, že se s někým v jedné oblasti perfektně shodnu a v druhé se rychle dostaneme "na nože." A tak mě napadlo, že předložím svoje myšlenkové pochody ve stručné podobě anonymnímu čtenářstvu a uvidíme, jak moc jsem mimo.

Obecná zásada pro všechny reformy

Skoro každá politická strana prezentuje svůj program nějakým úderným a jednoduchým heslem. Po volbách se ovykle dozvíme, že věci nejsou tak jednoduché a je třeba být opatrný a důkladný. A to je pravda - moje otázka zní, proč se téměř nikdo nesnaží jít druhou cestou - udělat věci jednodušší, aby je šlo lépe reformovat, hlídat, rozvíjet.

Jak na to: Podle zásady KISS ("Keep it short and simple" - volně lze přeložit "Ať je to stručné a jednoduché"), aneb jestli to není užitečné, tak to patří zrušit. Dodnes nechápu, proč se věechno musí řešit novými zákony, novými projekty, novými restrukturalizacemi úřadů. Nevím, proč bysme nemohli ty věci, co nefungují, prostě zrušit.

Příklady: Snad každý státní úředník či zaměstnanec musí vyplňovat mimo jiné spoustu lejster, která nikdo nečte, protože nikoho nezajímá. Kupříkladu učitelé budou jistě vědět, o čem mluvím

Výhody: Do všeho bude více vidět, změny půjdou dělat snáz, protože bude snazší odhadnout jejich dopady

Nevýhody: Spousta lidí ve státní správě najednou nebude potřeba (a docela dost jich bude z řad vysoce postavených úředníků, kteří mají za úkol udržovat ty nesmysly v chodu) a bude jim dost proti srsti se nechat vyhodit, takže se budou takovémuto přístupu bránit a když to nepůjde, tak se pokusí přenést negativní dopady na svoje podřízené (alespoň většina z nich - čest výjimkám)

A teď už k věci

Zdravotnictví

Je na čase si přiznat, že naše zdravotnictví sice zdaleka není dokonalé, ale pořád jsme na tom lépe, než drtivá většina světa (a dokonce i toho civilizovaného). Takže místo vykreslování hrůzného obrazu lidí umírajících na nedostatečnou péči bychom se měli soustředit na skutečné problémy

• definici standardu zdravotní péče (ten měl vzniknout tak před deseti lety)
• reformy systému pojištění (hlavně kvůli umožnění konkurence v pojištění nadstandardu)
• mizerné hospodaření některých nemocnic (to, že jde o státní zařízení není omluva pro mizerné řízení ekonomické stránky provozu nemocnice - to že spousta nemocnic prodělává je v pořádku, cenu zdraví nelze převádět na peníze. Spousta nemocnic by ale mohla hospodařit podstatně lépe, aniž by musela omezit péči nebo její kvalitu)

Kultura

Náročná problematika pro nekulturního barbara jako jsem já :) Tak aspoň stručně: Základem je podpora těch forem kultury, které společnost rozvíjejí a propsívají jí, ale nedokážou si na sebe vydělat samy. Mnohem radši bych viděl podporu muzeí, výtvarných kurzů apod., než muzikálů (které si na sebe dokážou obvykle vydělat samy).

Sport

Zde jsem opět nevzdělancem. Obecně si myslím, že základem je zde podpora sportu mládeže a dětí na amatérské a poloprofesionální úrovni. Olympiáda či mistrovství světa v lyžování jsou sice zajímavé atrakce, ale stát by se měl starat o to, aby mladí lidé měli lepší zábavu, než jsou drogy, hazard, násilí apod. Ten zbytek si na sebe má vydělávat sám (a vydělat si na sebe dokáže, když se věci chopí schopní lidé)

Školství

Ideální kandidát na prosazování pravidla, že blbosti a zbytečnosti patří zrušit. Objem práce, kterou mají kantoři navíc a která je k ničemu, je neskutečný. Byl bych radši, kdyby ten čas strávili s dětmi. A z úspor vzniklých propuštěním nadbytečných úředníků, kteří by najednou neměli co kontrolovat a co vyžadovat a především nadbytečných šéfů bychom mohli přidat učitelům na platech a školám na investice. Soukromé školství má také své místo, nicméně by bylo třeba zpřísnit pravidla pro získání akreditace, aby titul o něčem vypovídal.

Životní prostředí

Životní prostředí je dnes výnosný byznys a to je velmi špatně. Různá ekologická opatření jsou přijímána bez toho, aby někdo zodpovědný domyslel jejich dopady a nakonec napáchají více škody než užitku (jako příklad uvedu cenu za solární energii a přimíchávání biosložky do paliv, další jistě najdete sami). Tato oblast by především potřebovala vyčistit od lobbingu a od ekoteroristů - a to podle zásady KISS: Každý projekt, legislativní změna apod. by musel obsahovat kvalitní odhad dopadů. A pokud by se odhad nepotvrdil, pak by se od dané věci ustoupilo. A legislativní úpravy by byly zrušeny a firmy by vracely dotace a sanovaly škody. Takže by se odvážily pustit jen do toho, co je opravdu přínosné.

Doprava

Podle mě začal pan Bárta dobře, ale klidně bych přitvrdil. Pokud chceme kvalitní silnice, nízké emise a podporu alternativních forem dopravy, tak toho nedosáhneme zákazy, příkazy a buzerací občanů pomocí státního aparátu. Důležitý je význam toho slova - když sednete do auta, na kolo, do MHD nebo se vydáte po svých, tak je to proto, že se chcete dostat z místa, kde jste, někam jinam. Takže základem je umožnit, abyste se na své místo určení vůbec měli jak dostat - a druhý krok je zajistit, abyste sami chtěli jet elektrovozítkem, na kole či jít po svých, protože je to pro vás výhodnější (levnější provoz, jste rychle v cíli atp.) A toho nedosáhneme zákazy, ale budováním kvalitní infrastruktury, vzděláváním mládeže a podporou výzkumu.

Bezpečnost

Základním úkolem číslo 1 je zajistit, aby reformy neodnášeli řadoví policisté a hasiči, ale úřednický aparát. A základní úkol číslo dvě je změna systému odměňování u policie - dnes jsou policisté odměňováni za to, kolik přestupků odhalí. Já bych je radši odměňoval podle úrovně kriminality v jejich obvodě - čím nižší bude, tím víc peněz pro ně (samozřejmě je třeba zohlednit, co je to za lokalitu).

Sociální politika

Základní úlohou státu v této oblasti je pomáhat těm, co si nemohou pomoci sami. Výsledkem jsou velmi vysoké výdaje na sociální stát, takže co s tím? Možností je více, ale mě sen nejvíc líbí nápad, který předestřel kdosi v jedné diskusi - nejvíc peněz vyžadují náklady na důchodový systém. Co takhle ho v zrušit :) Samozřejmě to vysvětlím - národy se potýkají s náklady na stárnutí populace, což v sobě zahrnuje i problém nízké porodnosti. Pokud by se o každého důchodce musely starat jeho děti, tak by to jednak tlačilo lidi, aby měli více dětí, jednak by je to nutilo dobře je vychovat (alkoholik na podpoře jim moc nepřispěje) a státu by odpadly obrovské náklady. A když si uvědomíte, že na důchodové pojištění jde 6,5% z toho, co Vám strhnou z platu a navíc 21,5% z toho, co za vás navíc odvede zaměsntavatel, tak zjistíte, že kupříkladu moji rodiče, by se měli v takovém systému mnohem líp (jsem ze tří dětí). Samozřejmě odvod do státního systému je i nadále nutný, je třeba se starat i o ty, kdo děti nemají a zajistit jim životní minimum (v případě těch, kdo jsou jinak ekonomicky aktivní a můžou si na stáří spořit) nebo více (v případě těch, kdo se o sebe opravdu postarat nemohou, jako třeba invalidní)

Politici a státní zaměstnanci

Velkou bolestí je kvalita lidí, kteří jsou v politice i státní správě. Bohužel jediný způsob, jak přilákat schopnější, je motivace - a to platem a kvalifikačními požadavky - a to pro obě skupiny. A zároveň přidat i pověstný bič - politik i úředník by měl nést odpovědnost za svoje rozhodnutí, po stránce inanční i trestněprávní. Jedině tak je možné zbavit se lemplů a intrikánů a přilákat kvalitní lidi - musíme jim dát takové platy, aby jim to stálo za to (jen pro příklad - neuvolněný zastupitel (což je obvykle drtivá většina zastupitlů) na Praze 4 bere cca 1700 korun, zastupitelství musí vykonávat ve volném čase po práci a má teoreticky odpvědnost za fungování oblasti, ve které bydlí 140 000 lidí - takže to lze, dělat jako koníček, jako práci z přesvědčení, jako cestu ke špinavým kšeftům, ale rozhodně to nejde dělat poctivě a doopravdy kvalitně a zároveň z té výplaty žít). A zároveň je musíme činit odpovědnými za jejich rozhodnutí, aby se na těchto pozicích nedokázal udržet neschopný člověk, intrikán či někým dosazená figurka.

Ekonomika

To co jsem výše popsal, by nebylo zrovna levné, vedlo by to ale k úsporám v budoucnu. Je ale třeba myslet i na přítomnost - dluhy jsou nemalé a potřebujeme se jednak přestat zadlužovat, jednak ačít dluh splácet. Bavíme se ale o obrovském kolosu, takže tohle je problematika pro celý think-tank schopných lidí, kteří najdou cestu, jak toho dosáhnout a netrestat přitom lidi nižší životní úrovní. Mě by se například líbilo nakupovat malé a střední podíly ve firmách, které jsou úspěšé a vyplácejí dividendy. A také v podílových fondech. Stát je špatný hospodář, ale pokud by měl za úkol jen vložit peníze a pak si pohlídat, aby z nich tekl zisk, tak to bude fungovat. Stejně jako to fungovalo pro různé finanční magnáty, jako třeba Warren Buffet.

Evropská unie

Tohle je ožehávé téma. Obecně se mi líbí myšlenka silné Evropy, kde jsou hranice jenom na mapě a kde vládne svoboda ve všech ohledech. Ale Evropská unie je pro mě symbolem byrokracie, omezování, plýtvání a odcizení občanům. Podle mě je jedinou cestou přestat poklonkovat, trvat na svých zájmech a prosazovat je. A když to jinak nepůjde, tak ukončit členství. Máme toho světu mnoho co nabídnout, my bychom to přežili... a možná bychom na tom nakonec byli mnohem lépe bez EU než s ní

Tak co vy na to? Dočetli jste až do konce? :)