O chytrých mužích z Knedlíkového království (alegorická pohádka)

Za devatero horami a devatero řekami ležela země zvaná Knedlíkovsko, přesněji řečeno Knedlíkové království. Ta země byla uvědomělá, lidé se tam nenechali jen tak napálit.

A tak se stalo, že v jednom městě chudý kovář František ukradl sousedovi, který byl psychologem, jeho nové jízdní kolo, rozebral ho na součástky a ty rozprodal. Jenže se na to přišlo, a tak František musel k soudu. Ten navrhoval, aby František sousedovi alespoň to ukradené kolo nahradil v penězích. Sešla se porota o 15 členech, aby vyslechla jeho důmyslnou obhajobu. Ta zněla takto:

,,Vážená poroto, opravdu Vám to přijde mravné chtít po chudém kovářovi nějaké peníze? Podívejte se, jaké roztrhané šaty musí nosit moje děti! A ten můj soused zrovna nedávno napsal takovou hezkou tlustou knížku o tom, jak i chudí lidé mohou prožít hodnotný život. Ten to jistě uzná, že mu žádné peníze vracet nebudu!´´

A porota byla dojata touto obhajobou. Rozhodla poměrem hlasů 10:5, že František žádné peníze vracet nemusí.

V sousedním městě žil chudý, avšak sečtělý koželuh Josef. Neměl ani na televizi, která v tom pokrokovém království byla v mnoha domácnostech. A tak Josef televizi ukradl sousedovi. Když se na to přišlo, musel Josef k soudu a porota posuzovala sousedovu žádost o navrácení televize. Josef však měl připravenu věcnou argumentaci:

,,Ten můj soused vůbec neumí s televizí nakládat. Kolikrát odejde do města a zapomene televizi zapnutou. A když ji sleduje, stejně pořád jen kouká na fotbal. To já koukám na kulturní pořady a dokumentární filmy. Ano, uznávám, že ukradené má být vráceno, ale až poté, co od souseda dostanu písemný slib, že bude televizi používat rozumně. A také, že bude více sledovat hodnotné pořady.´´

Tento argument porotu nahlodal. Po dlouhé poradě nakonec rozhodla poměrem hlasů 8:7, že Josef si smí televizi prozatím nechat.

Podobná příhoda se stala i bohatému zelinářovi Antonínovi z téhož města. Ten sousedovi ukradnul rádio. Už to vypadalo, že ho porota donutí rádio vrátit, když tasil mimořádně přesvědčivé důvody k nevrácení rádia:

,,Tomuhle sousedovi něco vracet? Tomu nelidovi, který řezával vlastní dcerušku na holou, když měl jen podezření, že někde něco provedla? Teď už je dospělá, ale tohle rádio mu dala tehdy před lety k Vánocům asi jen kvůli strachu z trestu. Čas pokročil a my už se nesmíme vracet do těch smutných dob!´´

To byla mimořádně silná argumentace. Porota rozhodla v Antonínův prospěch drtivým poměrem 12:3.

V jiném městě žil bohatý a chytrý hostinský Vladimír. Ten sousedovi, který vlastnil vinárnu, ukradnul 10 sudů vynikajícího vína. Uplynuly 2 roky, než se na to přišlo, ale soused trval na navrácení těch 10 sudů. Když se ukázalo, že Vladimír za tu dobu prodal 5 sudů vína svým hostům, zdálo se, že vypořádání proběhne kombinovaně. Vladimír vrátí 5 zbylých sudů a těch 5 spotřebovaných nahradí v penězích. Vše se zdálo jasné, ale Vladimír si přesto dokázal poradit následující úvahou:

,,Velectěná poroto, uznávám, že ukradené má být vráceno. Jenže nesmíte zapomenout na jednu důležitou okolnost – před dvěma lety měla sousedova vinárna dvakrát větší návštěvnost než nyní. Nestačilo by tedy vrátit jenom těch 5 sudů? Vždyť mu vystačí na stejnou dobu, jako v době krádeže!´´

Tohle porotu rozdělilo. 8 porotcům to připadalo jako příliš podivné zdůvodnění, a tak trvali na kombinovaném vypořádání. 7 porotců naopak souhlasilo s Vladimírem a navrhovalo zůstat jen při 5 vrácených sudech. Mezi těmi 7 byli shodou okolností 2, kteří k Vladimírovi rádi chodili, takže jim ti z druhého tábora předhazovali, že ho k té krádeži sami ponoukali. Jenže i ti 2 se do poroty dostali losem, jak zákon přikazoval, takže se s tím nedalo nic dělat.

7 zastánců úsporného vyrovnání cítilo, že tohle hlasování skončí špatně. Ale zároveň dobře věděli, že 2 porotci z opačného tábora musí za 2 dny odjet na služební cestu. A tak si řekli: ,,Zkusíme to uzdržovat. Budeme pořád a pořád v porotě debatovat ve dne v noci. Za 2 dny se budou losovat náhradníci. Jistě mezi nimi bude někdo, kdo se dá na naši stranu.´´ Ten plán jim vyšel nad očekávání dobře, dokonce oba noví porotci se přidali k nim. A tak bylo poměrem 9:6 rozhodnuto, že se vrátí jen 5 sudů a těch 5 propitých se nahrazovat nebude.

Příběhy těch 4 chytrých mužů, kteří u soudu dokázali obstát, se brzy rozšířily i za hranice Knedlíkového království. A ve všech okolních královstvích lidé uznale pokyvovali hlavami, jací chytráci v Knedlíkovsku žijí.

A jestli ti chytráci neumřeli, tak tam žijí dodnes.

KONEC POHÁDKY