Je na čase ukončit výchovný řez v Čechách a začít výchovně řezat.

Kdysi jsem měl tu čest a potěšení pracovat jako "muž za kamerou" i na filmu "Slavnosti sněženek". Po všech radostech a nádherných zážitcích z natáčení s úžasnými lidmi a skvělým štábem, který se snažil dělat pomyšlení režisérovi Jiřímu Menzelovi (a naopak), přišel okamžik nikoliv pravdy v tom správném slova smyslu, ale povinný, nevyhnutelný a obávaný dramaturgicko-ideologický rituál, kterým byla předváděcí projekce pro kulturně-komunistické posuzovatele a hlídací psy ideologické čistoty.

Tento vrchol tvůrčího úsilí, který se ale také mohl stát pro mnoho filmů díky možnému zákazu i nejhlubší propastí, byl ale také oním příslovečným vrcholkem ledovce, ukrývajícího pod hladinou mlčící většiny železnou pěst proletářské zhovadilosti a všech dalších socialistických vymožeností, což bohužel dnešní mladá generace ke své i naší škodě nezná ani z dějepisu, nebo občanské nauky, a proto pohlíží s despektem na lidi, kteří byli tenkrát tak mladí, jako oni dnes a nejenže ten svrab a neštovice přežili, ale byli v té hrůze schopní udělat tak kvalitní věci, jakých mnozí z těch dnešních sebevědomých, mladých suverénů, odsuzujících báby a dědky, v životě nedosáhne.

Bylo nad slunce jasnější, proč nebylo v té době myslitelné, aby ve filmu zůstal například záběr, jak Hrabalovi přehazují přes verandu americkou vlajku, kterou v Kersku používali jako přehoz přes postel, ale v promítaném filmu byla odhalena těmito kulturními inkvizitory fůra věcí, které bolševicky zmagořené mozky našly i tam, kde to nebylo vůbec tak myšleno, a tak záběrů, které se měly vystřihnout bylo poměrně dost. Režisér bojoval s těmi nekompletními býky srdnatě a takřka vše před důsledky té vítězněříjnověrevoluční tuposti zachránil. A tak máme to štěstí, že můžeme například vidět alespoň pana Hrabala, jak výlévá šoufkem senkrovnu. A mimo jiné tehdy při obraně charakteru a celistvosti filmu Jiří Menzel řekl větu, kterou jsem si mockrát a v mnoha situacích připomněl. "Tak dlouho se dělá výchovný řez u borovice, až je z ní telegrafní sloup".

Vážení, již dlouho jsou pod heslem přestavby (dnes reformy - poznámka překladatele a pamětníka), nesmyslných zákonů s džunglí zmatených dodatků převážně chránících šmejdy a ne slušné lidi, daňových úprav a vyhlášek a... kdovíčeho po kouskách uřezávány větve krásného, kdysi košatého, libě vonícího, srdcolistého národního stromu. To vše pod ideologickými modifikacemi hesla, že je to k jeho prospěchu. Tuto obraznou variantu vidíme reálně v tom, jak se ničí v zájmu magorů za volantem aleje, rozhodnutím magorů stromy v obcích, ve jménu komerce stromy u obchodních řetězců, logistických center a z tisíců dalších, pro nás (???) prospěšných důvodů. Jen ty děti, kterých je bohužel čím dál méně a méně, si nemají kde hrát. Jen stěží najdeme doktora, který dá přednost kochání před vyděláváním peněz, jen tu a tam tu naší zemi českou-zahrádku, plundrovanou ve jménu mamonu. Abychom byli kromě rakoviny tlustého střeva ještě v něčem první, tak jsme v Evropě v poměru k platu první v ceně pohonných hmot, bankovních a telekomunikačních poplatků, jako jediný "normální" civilizovaný stát na světě máme akcie na doručitele, bezprecedentně největší imunitu pro poslance, v podstatě nezdaněný hazard a .... moc, moc, moc dalšího co nás, normální lidi prokazatelně a významně obohacuje. Co je naprostý unikát a zároveň donebevolající svinstvo, nehodné státu ve střední Evropě, je uzákoněné právo exekutorů coby soukromého subjektu, vstupovat kdykoliv a kamkoliv včetně vylomení dveří, tělesné prohlídky bez přítomnosti úřední osoby atd. To nemůže ani policie bez povolení soudu. A to, co je skutečně naprosto neuvěřitelné je, že člověk, který skoro čtyřicet let pracoval a díky lumpům se dostal na stará kolena do obtížné situace, má dnes poloviční důchod, než oni lumpové a šmejdi, kteří celý život nemákli a mají jej vypočítán z průměrné mzdy. Kde to jsme? Zkrátka a dobře, jak výjimečně správně ukázal jeden náš expremiér jednomu z těch, kteří nás reprezentují, jsme pěkné jedničky. A tohleto postupné zvykání si na opravdu, ale opravdu obětavou a nezištnou péči našich politiků způsobilo, že díky oficiálně vnucovanému pohledu přes růžové brýle na pro nás prospěšné výchovné řezy jsme si nevšimli, že na silném kmeni zbývá už jen pár haluzek, které pro život stromu stačí jentaktak na živoření. Ještě trošku a ten bývalý pohledný krasavec bude dobrý tak leda na ekologické topení, což je možná účel, protože ekologie musí být, i kdyby se kvůli solárním elektrárnám a státnímu rozpočtu měly porazit všechny stromy včetně Šumavy a kvůli ekopalivům jsme neměli ani ta zbývající pole na potraviny. Tak je dovezeme, peněz na to, jak všichni víme, máme habaděj.

Nu, a to je milé děti vše ohledně výchovného řezání. Jen si říkám, kdo by se ho tak měl teď rychle ujmout, aby se strom zase rozkošatěl, zavoněl květy a přilákal včely a ne opět ty zvolené, dobře placené dřevorubce. Neměli bychom to konečně být místo jalového remcání my ?