Proč vůbec, koho, jak? Co mě, jako voliče nejvíce zajímá? Nebo lépe, co by mě zajímat mělo? Odpověď není složitá. Čtěte víc...
Proč vůbec?
Slovník nám říká, že demokracie je termín složený ze dvou slov; démos = lid a kratein = vláda. Je to tedy forma vlády, která vznikla ve starých Athénách, ve které se všichni občané rovně podílejí přímo, nebo nepřímo skrze volené zástupce. Je to tedy vláda lidu. Déle než dva tisíce let hledáme alternativu, zkoušíme vše možné a zatím to vypadá, že ta demokracie je asi nejlepší. Byť má své velké nedostatky. Pokud se o dění kolem nás nezajímám a jsou mi tyto věci volné, v pořádku(?), k volbám nejdu. Pak ale neremcám jaké, že to na tom světě je a kdo že to za mě rozhoduje. Jako občan mám ještě další možnosti. Zaujmout většinu lidí a změnit systém, nebo se účastnit přímo. Založit si stranu, nebo do nějaké, nejvíce mi sympatické vstoupit a mít možnost přímo se podílet na rozhodování. Pokud to velmi zjednoduším, celá politika a rozhodování je o tom, kolik peněz vybrat a jak s nimi naložit. Koho a jak? O tom příště.
Koho?
Zde asi čekáte, že budu konkrétní a budu vám někoho předhazovat, ne, nebudu. Co mě, jako voliče nejvíce zajímá? Nebo lépe, co by mě zajímat mělo? Odpověď není složitá. Jde mi o to, abych našel kompromis, jak odvedu státu co nejméně peněz a dostanu za ně co nejlepší servis. Tedy službu nejjednodušší, nejspravedlivější, nejefektivnější a také nejbezpečnější. Domnívám se, že o toto jde především. Jdu-li k volbám s představou, že vhozením lístku jsem udělal všechno, co jsem měl, jsem najiva. Mou další povinností, je překontrolovat, zda se můj zástupce chová a dodržuje to, co slíbil. Pracuje jak má, tedy utrací efektivně a zajišťuje dobrý servis? Pak je vše v pořádku. Nepracuje jak slíbil? Ptám se proč, ptám se veřejně a nahlas. Protože pracovat má, neboť proto tam je, my voliči mu dáváme důvěru a část toho, co jsme vydělali. Tlak voliče by měl být takový, aby příští rok vybral méně a poskytl ještě lepší servis.
Jak?
Zde je potřeba hodně sebekritiky, protože demokracie je založená na dvou lidských neřestech. Jedna je závist, druhá sobectví. Cítím-li, že jsem lehce závistivý, jsem rád, když se o mě někdo postará, jsem ochoten za to obětovat více soukromí a peněz, patřím do skupiny levicových voličů. Naopak, jsem-li více sobecký, cítím, že nikoho moc nepotřebuji, náleží mi pomyslná strana pravá, pravicová. Extrémní levičák by znárodňoval, extrémní pravičák je otrokář :). Levicový zastupitel si myslí, že přesně ví, co lidé chtějí, cítí se jako zachránce a díky vyšším daním to dokáže zařídit. Pravicový zastupitel je také záchranář, myslí si ale, že jsou všichni, jako on a bude nejlépe lidem peníze nechat, ať si každý vše zařídil sám. Protože jsme ale lidé a dělíme se do dvou, resp. čtyř skupin, ani jedno, ani druhé neplatí úplně. O tom ale někdy jindy. Můžete si myslet cokoli, takto je to ale dané déle než dvě tisíciletí. Přemýšlejte, hledejte sami v sobě, co je vám bližší.
Dnešní fejeton končím doporučením, počítejte s tím, že máte dvě životní jistoty, smrt a daně :)
