Nepřehlédnutelná, nepřeslechnutelná, nenapodobitelná mrcha. Její výkon bych neměřil kilowattem, nebo koněm, ale mulou, lamou, či velbloudem. Prostě jinak...
Když jsem jí kupoval, o 90 koních jsem pochyboval. První nastartování, první svezení se stádem prapodivných italských sudo/licho kopytníků je jasné, že není motor jako motor. Po vymáčknutí suché spojky jistě zbystřilo ucho nejedné švadleny. Jakoby zaslechla a
zavzpomínala na učňovská léta středního odborného učiliště, na zvuk staré Singrovky.
Řadím jedničku, CVAK dvojku, CVAK trojku. Čtyřka je parádní. Zaplaví se Mikuni, desmodromy hýbou ventily, rozklepe světlomet, pak řídítka. Potom se na okamžik odkrví mozek a mohutný zátah táhne ze sedla. Když se hrbatým lamám chce, vyšlehne z výfuků i liška. Úplně mě nutí to křičet. Jááá, jááá, jááá se z toho … Na semaforu stojím vedle Petra. Křičí a směje se ze zafuněné helmy: "Neslyším svojí motorku! Jenom ten tvůj šicí stroj." Maximálka slabých 190 je bez kapotáže k ničemu. Dynamika 60 na 130 je TEN pravý adrenalin.
Po zimě se rudým mulám nechce vstávat. Nabitá baterie je pro smích. Nepomohly ani startovací kabely, ani kamikaze (lano za přední vidlici). Pomohl veteránista Jirka, pilot RUDGE. Recept: zalít benzínem přímo do válce a zahřát svíčku zapalovačem. Jinak je nutno počkat na konec května.
Přijde ročně na pěkné peníze. Občas si nedá říci, je tvrdohlavá, nespolehlivá. Ale zvedne sebevědomí, pomyslně ubere par let. Dá i falešný pocit, že i přes nějaký ten křížek, máš nad ní moc. Asi jako každá mrcha…
