Učitelé vstupují do nového školního roku rozezleni

Vláda opět neplní, co slíbila. V symbolický den 1. září se proto učitelé sejdou v Praze v Betlémské kapli na protestním shromáždění, které svolali zástupci regionálního školství a školské odbory. Hlavním tématem budou mzdy.

„Platová situace pedagogických pracovníků v regionálním školství a akademických pracovníků vysokých škol zůstává nadále neúnosná a vede k úpadku celé společnosti," uvedli ve společném prohlášení. Soudím, že nejsou daleko od pravdy. V polovině letošního června vydal Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu studii, ve které upozorňuje, že čeští učitelé jsou placeni nejhůř ze všech 35 vyspělých zemí sdružených v OECD. Jejich příjmy jsou na úrovni 56 % průměru platu vysokoškolsky vzdělaných lidí, průměr OECD je nad osmdesáti procenty.

Srovnání v rámci České republiky je obtížnější, nebo, řekněme, pestřejší. Oficiálně se uvádí, že učitelé jsou na 105 až 110 procentech tuzemské průměrné mzdy. Pedagogická komora ovšem tvrdí, že jsou učitelé odměňováni podprůměrně. Společnost Profesia si vypůjčila údaje z portálu Platy.cz, kam informace o svých hrubých mzdách a odměnách vypisují sami návštěvníci. Zjistila, že jsou na tom nejlépe učitelé v Praze, Středočeském, Karlovarském a Ústeckém kraji, kde je průměrný plat 25 000 Kč a více, což je zhruba kolem celostátního mzdového průměru, který podle ČSÚ činil v prvním letošním čtvrtletí 27 889 Kč. V nejslabších krajích Jihočeském, Vysočině, Královehradeckém a Olomouckém se učitelský průměr pohybuje mezi 22 500 a 23 500 Kč. Jiná srovnání konstatují, že učitelé jsou nejhůře odměňovanými vysokoškoláky u nás (VŠ vzdělání je pro učitele ze zákona povinné).

Učitelé požadují, aby jejich mzdy dosahovaly 130 % celostátního průměru do roku 2025. Loni dostali přidáno 8 %, letos chtěli 15 %, ale vláda hovoří o 8 až 11 procentech.

O platech obecně se poslední dobou u nás vedou debaty velmi čilé. Zda podniky tuzemské zaměstnance odírají, zda na vyšší platy budou mít podniky a podnikatelé peníze, jestli to vydrží česká ekonomika, aby zahraniční investoři neodešli jinam, apod. Platy učitelů ale nelze odvozovat od obecných ekonomických kategorií jako je produktivita práce, konkurenceschopnost, míra přidané hodnoty, objem exportu, aj. Platy učitelů závisejí jen na politickém rozhodnutí. Vláda, a nejen tato, tvrdí, že vzdělávání je její prioritou. Na požadavek zvýšení platů však ministr financí Ivan Pilný odvětí, že i pro něj je školství prioritou, je však potřeba zohlednit i požadavky jiných resortů. Nebo-li, jsou zde priority ještě jaksi prioritnější.

Jediní, komu na vzdělávání dětí a studentů skutečně záleží, jsou učitelé. Nepůjdou do stávky, ale od pondělí budou učit, připravovat své žáky a studenty na postup do vyšších škol a do života jak nejlépe dovedou a dokud to vydrží, a to i „školství“ navzdory. Například: vláda prosadí inkluzi, na kterou se nedostávají ani peníze, ani odborní asistenti, leč učitelé přijmou a vyučují handicapované děti. Vláda vymyslí jednotné maturity a rok co rok je mění. Učitelé připomínkují, kritizují i nadávají, ale znovu letos připraví své studenty co nejlépe, aby maturity, zase jiné než loni, zvládli a mohli postoupit na vyšší školu. Vláda vymyslí jednotné přijímačky, a učitelé...

Poslední učitelskou nadějí, kterou ohledně mezd mohou vyhlížet, je teorie vzácnosti. Začíná jich být málo. Společnost Profesia ve své studii uvádí, že do škol nastupuje necelá polovina absolventů pedagogických fakult a více než čtvrtina jich do pěti let ze školství odchází. Počet nabídek volných učitelských míst se buď nemění, nebo roste, ale klesá počet odpovědí na ně. U učitelů o 13 %, u vychovatelů o 37 %, u asistentů o 52 % a u speciálních pedagogů o 55 procent. Což je možné číst také jako konkrétní výsledek vládního chápání vzdělávání jako priority.