Šála skoro zadarmo

O protihlukových stěnách by obyvatelé vesnic kolem Pražského okruhu mohli vyprávět legendy. Ty teď ale vypráví ministerstvo dopravy. 

Ministerstvo dopravy odlá od příštího roku zvýšit dálniční mýtné pro nákladní auta a autobusy o zvláštní sazby za znečištění a hluk. Prvnímu nerozumím, protože už od počátku mýtného systému jsou sazby odstupňované podle emisních norem, které auta splňují. To druhé je odůvodňováno tím, že by se za získané peníze mohly stavět protihlukové stěny podél dálnic a silnic silně zatížených dopravou. Dodatečná daň by měla přidat navíc 1,6 miliardy korun.

Základní pravidlo pro uvalení nových daní, že mají sloužit k bohulibému účelu, je v prohlášení vlády dodrženo. Prakticky jde většinou o hlukové stěny, které měly být už v projektu, v místech, kde jsou překračovány hygienické normy a kde ze zákona už dávno měly stát, nebo tam, kde už dávno měly být obchvaty měst a obcí.

Koho hluk z dopravy skutečně obtěžuje, má se nač těšit. Za ty peníze navíc se dá postavit skoro 15 km protihlukových stěn, nebo-li 7 km po obou stranách komunikace.

Připomeňme si, že původně mýtné mělo přispět na náklady s výstavbou a údržbou dálnic. Platilo se paušálně prostřednictvím dálniční známky, podobně jako u osobních vozidel. Při zavádění elektronického mýtného šlo o vybírání této daně podle toho, kdo jak dálnici skutečně používá. A začalo se sortýrovat podle emisních norem, pak se přidal páteční příplatek a nakonec ještě „množstevní slevy“. Původní účel tím obdržel několik zásadních logických trhlin.

I zdůvodnění nové hlukové daně je senzační tím, že za vybrané peníze státní investor bude dodržovat vlastní zákony a normy a to je to společenské dobro.

Nelze – a ani se nechce – popírat, že silniční doprava vyvolává řadu nákladů, které nenesou jen dopravci, ale musí je strpět ostatní obyvatelstvo. Sem zajisté patří hluk i znečištění, ale také zábor pozemků pro nové dálnice a podobně. Do jisté míry tak lze pochopit, že je snaha tyto náklady alespoň částečně přenášet na ty, kdo je vyvolávají. Jenže nic se nemá přehánět.

Podobných činností nebo výrobků bychom ale mohli identifikovat dlouhou řadu. Například internet. Je to obrovské dobro a úžasná vymoženost, ale zvyšuje kriminalitu, a je to kriminalita společensky velmi závažná. Nebo turismus. Jeho přínosy jsou natolik významné, že ho stát podporuje a dotuje. Ovšem celospolečenské náklady jsou místy devastující.

Nová daň na nákladní autodopravu je jen další snaha pumpnout dopravce, protože to jaksi u obyvatelstva snadno projde. Vždyť ty náklaďáky už jsou hrozný, dělají rámus, kolony, ničí silnice (dokonce i ty, které pro těžkou nákladní dopravu byly vybudovány – ale to je zase jiná legenda). Kladné stránky se jaksi nezdůrazňují. Například že díky této dopravě můžeme 60 % ekonomiky držet exportem, že plynule funguje zásobování továren, obchodů i individuálních zákazníků. Díky kamionům je možné velká množství zboží organizovat do kursů dálkových tras a jednou přepravou dodat zboží stovkám i tisícům lidí naráz. Nakonec i ten stále populárnější e-shop by bez nákladní autodopravy nefungoval, wifina domů novou pračku neprotlačí.

Dopravcům nezbude, než nové daně promítnout do cen přepravy. A spotřebitel může počítat. Když si koupí – řekněme – vlněnou šálu, zaplatí daň z přidané hodnoty a k tomu navíc silniční daň, dálniční daň (mýto), daň z hluku, daň ze znečištění, spotřební daň na motorová paliva... a ta šála taky není zadarmo, že.