Nebojujme se suchem, ale s příčinami

A už se to valí, tuhle povodňový poplach, onde vyplavené sklepy... Ale až naprší, tak zase brzy uschne. Nadějí zemědělců je pojištění proti dopadům velkého sucha. Ale co dál?

Podle ministra zemědělství Jiřího Milka může pojištění vzniknout už příští rok. Zemědělci nemohou za to, že prší málo.

Tedy ono zas tak málo neprší. Ale srážky jsou více než dřív koncentrované jen do některých období a lokalit. Stav polí, luk a lesů se podílí na tom, že krajina nedokáže zadržovat vodu. Že se déšť takzvaně nezasakuje. Rychle mizí do řek a kanálů. Vyschlá půda pak následky sucha ještě zhoršuje.

„Sto procent posklizňových zbytků zaoráváme, … máme tak předpoklady, aby tu byl humus. Navíc jsme na rovině, erozní symptomy u nás nejsou,“ odmítl pro Hospodářské noviny podíl na současném stavu sedlák Jan Kopista.

Nelze všechny zemědělce házet do jednoho pytle. Ani nelze úplně vyčítat těm, kteří se chovají neekologicky, že chtějí přežít.

V půdní erozi jsme na špici Evropy. Širokořádkové plodiny způsobují, že voda odteče pryč a ještě s sebou vezme ornici. Těžká technika pole udusává a ta pak vodu nepřijímají. Některá hnojiva zabíjejí hmyz (podle některých myslivců dokonce i lesní zvěř). Louky se neopylují, mění se skladba porostů a s tím zase hloubka kořenů. A tak dál….

Leckde vám potvrdí, že studny je třeba vrtat mnohem hlouběji než dřív. Vodohospodář nacházejí ve vodě čím dál víc chemie, mnohdy právě z hnojiv. Investice do jejich čistění se promítnou do ceny. A hněv padne na hlavu těch, kteří za to nemohou.

Jestliže stát léta neměl systematický přístup k podpoře udržitelného rozvoje krajiny, nemůže teď zemědělcům říkat: „Můžete si za to sami.“ Ale co třeba odstupňovat plnění z pojistek podle toho, jak šetrně kdo na svém poli hospodaří? Někde se začít musí.

vyšlo také na ihned.cz