Miliardář škemrá u komunistů

Málokdy mě politika dojímá, ale tentokrát mi slza přece skanula. To když největší kapitalista v zemi škemrá o toleranci pro svou vládu u komunistů. 

Říct mi tohle někdo před pětadvaceti roky jako jeden z výsledků naší cesty k demokracii, prosperitě, vzdělanosti a národnímu sebevědomí, bral bych to jako hodně velký úlet.

Jenže úlet to není. Je to volba tohoto národa. Nejen ta poslední, prezidentská, která opakovaně umístila do prezidentské funkce člověka velmi pochybných motivací. Nejen ta předposlední, parlamentní, která vyslala do čela státu morálně nezpůsobilého člověka. Je to i výsledek řady voleb předchozích, ve kterých lidé dali přednost neměnným jistotám před programem, pokrokem a rozumným rizikem.

Neměnné jistoty zaručovali politici, pro něž politika nebyla povoláním, ale zástěrkou vlastní slabosti nebo prodejnosti. Nebo pýchy, neschopnosti a hamižnosti, chcete-li.

Tato země je již mnoho let, řadu volebních cyklů, řízena hrozně špatně. Velké korupční skandály a odhalená pochybení z úmyslu či neznalosti jsou jednou stránkou této skutečnosti. Tou druhou jsou jednoduchá denní poznání, jak chátrá školství, horší se silnice, nestaví se dálnice, chybějí byty, ztrácí se voda, odcházejí lékaři a vědci, padají nespravedlivé rozsudky a mosty, lidé si kupují čím dál starší auta ... Nejsou to „přirozené“ projevy kapitalistického cyklu ani podnebí, ale důsledek špatných zákonů a chybných nebo žádných politických rozhodnutí, kterých se dopouštěli a dopouštějí po všech stránkách slabí politici.

Komunistická strana Čech a Moravy, strana, která v této zemi 42 let provozovala režim prohlášený za zločinný, skončila v loňských parlamentních volbách nejslabším výsledkem co paměť sahá. Zároveň má nyní nejsilnější vliv na další politické směřování České republiky. To proto, že občané nechali zvítězit hnutí, které do čela vlády staví osobu se slabým morálním kreditem. Nechali ho zvítězit proto, že tradiční silné politické strany svůj morální kredit (a státní peníze) prošustrovaly v letech předcházejících. (ČSSD prošustrovala i vlastní peníze.)

Byla to svobodná vůle občanů, naivní přesvědčení, že se vše napraví, když jeden nový darebák přehraje ty dřívější. Jenže, ejhle, ti dřívější pořád chtějí a ten nový se bude muset dělit. A to je celá politika, program, vize a cíl. To je důsledek volby.

A proto nebudu teď demonstrovat v ulicích, nebudu se shromažďovat v opozičních spolcích, nebudu napadat premiéra (v demisi), ani prezidenta, natož toho či onoho místopředsedu za to, co si myslí a co říká. Nemá to smysl. Mohu jen trnout, který miliardář na ÚOHS vyhraje dálniční mýto, který operátor zvítězí na Českém telekomunikačním úřadu, kdo ze stavitelů zvítězí v neveřejné soutěži o Ředitelství silnic a dálnic a která podnikatelská Group získá Českou televizi. Své děti jsem poslal studovat do ciziny.