Jsem spokojen

Z volebních výsledků mám radost. Ne nijak velkou, ale v rámci možností. Téměř 46 % voličů dalo svůj hlas stranám a hnutí, které odmítly Babiše v čele vlády. Ostatně, potíže se sestavováním vlády danou skutečnost věrně odrážejí.

Těch, kteří si Babiše v čele vlády přejí, je méně než 30 procent. Babiš tvrdí, že si ho za premiéra zvolila polovina občanů...? No, nevím... ale jisté je, že druhá polovina není o nic menší. 

Celá situace se mi jeví ne jen jako pochybná kampanň anti-Babiš, ale jako kváknutí přehřátých žab. Premiérů, ministrů a politiků s máslem na hlavě už jsme museli skousnout každé volební období několik. Babiš je přes čáru.

S trestním stíháním kvůli Čapímu se zachází hodně jako se záminkou. Nařčení vysoce postaveného politika z čehokoliv již bylo v této zemi zneužito, a proto i v tomto případě pochybnosti  a odstup jsou namístě. Je po kampani, tak berme vážně tolik omílanou presumpci neviny: dokud nebyl odsouzen, není vinen.

Jde tady však o celkový obraz osobnosti, která chce vést příští vládu. Je to tvrdý obchodník, využívající jakékoliv dostupné prostředky k dosažení cíle. Máme řadu svědectví lidí z podnikatelských kruhů o tom, že Babiš nehrál vždy fér. Ve věci Čapího hnízda není zdaleka jasné, zda kouzla s padesátimilionovou dotací byla nebo nebyla trestná. Téměř jisté však je, že se kouzlilo. Dnes Babiš vystupuje velmi sebejistě, přesvědčený, že nikdo na něj nic nenajde, a přesvědčuje ostatní, že všechno bylo O.K., trik se zdařil. Jenže z rukávu přece jenom něco čouhá. Otázka také je, jak je to s jeho lustračním osvědčením. Platí inverzně k trestnímu stíhání, že dokud nebyl soudem prohlášen za neagenta, je agentem?

Má druhou nejvyšší politickou funkci ve vládě zastávat člověk, který chce a jistě i dovede řídit stát jako firmu? Jako svou firmu? Má tuto funkci zastávat beze sporu vysoce inteligentní a schopný (bývalý) podnikatel, jenž dovede pragmaticky využívat všechny dostupné prostředky k dosažení cílů? Svých cílů? Babiš jistě ví, jak řídit vládu, ví, co národ chce, co mu lze dát a to mu také skutečně poskytnout. A co je mimo to, do toho přece nikomu nic není, , simsala bim, to je jeho soukromá věc. On nikdy nepochopil, co by mohlo být nepříjemného na tom, když je soukromý vlastník podniků závisejících na státních dotacích zároveň ministrem financí.

Takto řídil své firmy. Ty prosperují a dál do pana generálního ředitele nikomu nic není. Má tuto zemi řídit člověk s takovým krédem a takovýmto stylem? Má ji řídit člověk, který možná není vinen a možná nebyl agentem?

To nejsou otázky řečnické, odpovím na ně: nemá. A není to nic proti demokracii, není to nic proti vůli většiny. Třicet procent není většina a demokracie není nadvláda menšiny nad ještě menší menšinou. Demokracie je vláda pořádku a práva. Pořádek není jen dodržování zákonů. Je to především dodržování toho, co se sluší, tedy lidských zákonů nepsaných. Ty jsou prvotní. Teprve z nich, připomeňme dobře známý vztah, vychází psané právo, které ve své přirozené nedokonalosti teď bezmocně poskakuje mezi Babišem, parlamentem a prezidentem, v rozpacích, podle čí píšťalky bude tancovat.

Stát by měl vést člověk, který šíří řád a pořádek, tedy zákonnost a také – promiňte mi ten nemístný výraz – morálku. Ne člověk, který šíří obezličky, finty svých obhájců, kličky svých poradců, fifikundace a složky na kdekoho. Stát by měl vést člověk, který mne odnaučí jezdit metrem načerno, protože mi to bude trapné.

Andrej Babiš nešíří morálku. Brání se poukazováním na to, kdo všechno co ukradl před ním. Hovořil jsem s několika Babišovými sympatizanty. Padesát milionů, říkali, člověče, co to je? Politici před ním rozkradli miliardy! Jdou po něm, a přitom toho ukradl nejméně. To mi říkali lidé, kteří vydělávají patnáct tisíc čistého měsíčně. Zdůrazňuji, že já netvrdím, že Babiš krade. Jen cituji. Tohle šíří Babiš.

Ať si. Nesoudím ho, každý jsme nějaký. Ať si kouzlí dokud ho nechytnou, když je mu právo bližší než morálka. Ale ať to, co Babiš šíří, zůstane tím, do čeho nikomu nic není. Ať se to nestane ikonou naší demokracie.

Nečiním si žádné iluze o stranických vůdcích, kteří s ním odmítají spolupracovat ve vládě. Budu nekorektní: velmi pochybuji o skutečných pohnutkách trucujícího Miroslava Kalouska a o motivech ČSSD, jejíž závazky a volební výsledek ji ohrožují existenčně. Chápu Petra Fialu z ODS, když si představím koaliční smlouvu mezi ANO a ODS, sepisovanou a pak provozovanou Babišem. Když si představím, jaké to asi je být podřízeným zaměstnancem v Babišově vládní firmě. Nechceš poslouchat? Zdaníme restituce.

Důležité je, že jestli to protibabišovcům vydrží, jestli svoji hru dohrají do konce, nasadí si tím vlastní morální laťku hodně vysoko. A to by byla naděje, že se tu začnou dít lepší věci.