Dobrým nápadům stačí nestát v cestě

Podpora nemusí být jen finanční, jako protekce nebo zvláštní zacházení. Dobrému nápadu pomůže empatie, schopnost naslouchat, ochota něco vyzkoušet a třeba jít i do rizika.

Hezkých zpráv je pomálu. Ale tentokrát: ZPRÁVA Z TISKU. Potěšila mne reportáž Mladé fronty Dnes (MfD) ze soboty 12. července o skupině školkovských dětí, která na pražském Chodově koexistuje se zdejším domovem pro seniory.

Začíná tímto obrázkem: Paní Marie pomalu kráčí za pomoci chodítka zahradou. Dojde do altánu a posadí se. V domově pro seniory žije už dva roky a volné chvíle ráda tráví venku. Na lavičce není sama. Vedle ní sedí holčička v oranžové vestě a povídá si s ní. Další děti si o kus dál hrají s vodou, smějí se a občas se jedno snaží polít druhé. „Rodinu už nemám a syn žije daleko, takže nemám ani žádné návštěvy. S dětmi je to tady moc hezké, můžu si s nimi pohrát nebo povídat,“ pochvaluje si Marie a o chvilku později holčičce nabízí sušenku.

Potkávají se tu generace, které se už v běžném životě mnohdy nepotkají. Děti jsou na setkání se starými, často už nepohyblivými lidmi se zdravotními pomůckami předem připravované. Vytvářejí si vzájemný vztah a empatii. Za neobvyklým projektem stojí ředitelka domova Ilona Veselá (jak přiléhavé příjmení). Prostory, které dříve sloužily jako kanceláře, nechala vyklidit a nabídla je neziskové organizaci Sto skupin, která zakládá po Česku dětské skupiny. „Nejednalo se o žádný náhlý nápad nebo popud, ale o výsledek dlouhodobé koncepce propojování domova s vnějším děním tak, aby byl život v něm co nejvíce přirozený. V domácím prostředí se senioři běžně stýkají s dětmi, ať již v rodině, nebo ve svém sousedství, a mezigenerační kontakt je tedy nedílnou součástí jejich životů,“ říká Veselá autorce článku Tereze Tykalové.

„Určitě to má i společenský rozměr. Je to věková kategorie, se kterou se některé děti v běžném životě tolik nesetkávají. Takto mají možnost poznat, jak vypadá život starších členů naší společnosti,“ říká Matěj Drobňák, manažer dětské skupiny. Dodává, že zájem ze strany rodičů je veliký. „Už v přihláškách někteří zmiňují, že se hlásí kvůli spolupráci s domovem.“

Až v 60 procentech telefonátů na linku pomoci senioři řeší pocity osamělosti, píše se v článku. Další společné parky radní odsouhlasili v Tmani u Berouna a Mladé Boleslavi.

Autorka rovněž cituje zprávu o mezigeneračních komunitních centrech, kterou vytvořilo v roce 2019 ministerstvo práce a sociálních věcí. Podle té je podpora mezigeneračních projektů v Česku nedostatečná. Stále chybí dostatek míst, kde by se obě generace mohly setkávat přirozeně. „Školy, knihovny, kulturní centra, komunitní kavárny nebo třeba i digitální platformy mají obrovský potenciál. Chybí ale systematická podpora a často i financování, které by takové projekty udrželo dlouhodobě,“ říká psycholožka a ředitelka Linky seniorů Klára Gramppová.

Dobrým nápadům a nadějným projektům chybí podpora. Dokonce systémová podpora. To slůvko už je tak dotěrné, jako např. transparentní, výzva, ambiciózní, objevte a zažijte. Skrývá v sobě snahu o mimořádnou pozornost, protekci, zvláštní zákon, dotace nebo lobbing. Na dotace dojde řeč i v citovaném článku. Ale ty se týkají vytváření nových míst v mateřských školkách, která velmi citelně chybějí. Včetně dětských skupin, jejich zakládání a provozu. Už ne konkrétně toho, jak jsou v nich děti vedeny a co tam dělají.

Většinou stačí dobrému nápadu a upřímné snaze nestát v cestě. Empatie, schopnost naslouchat, ochota něco vyzkoušet a třeba jít i do rizika, zejména, pokud za tím nápadem a snahou stojí odborník. Ne nějaký expert, ale člověk studovaný, s praxí, který leccos viděl a má podložené argumenty. Po úřednicku: promyslet, posoudit, schválit a umístit potřebné kulaté razítko do správného rohu. I s tím vědomím, že to nemusí vyjít a že onen odborník je ochoten takové riziko s oním úřadem spolunésti.

Na téže tiskové straně MfD je druhá hezká zpráva. V pátek dopoledne vjel do prvního patra budějovického IGY Centra muž na koni. Prošel s ním pasáží a zastavil se u jedné z prodejen s kosmetikou. Tam v tu chvíli stála šokovaná jeho přítelkyně, která zde pracuje. Když ji partner požádal o ruku, neváhala a řekla ano.

Následuje vysvětlení: do IGY Centra přišel před dvěma týdny e-mail, jaký tam do té doby ještě nečetli. „Musela jsem si ho třikrát přečíst, jestli to všechno chápu správně. Pak jsme ale dali hlavy dohromady a řekli, že tohle přece chceme podpořit, a už jsem běžela za technickým manažerem, jak to všechno zařídit,“ popsala listu Šárka Gramanová, marketingová manažerka IGY Centra.

Tož asi tak.