Ano, máte pravdu. Papírové noviny to nemají jednoduché a musejí si najít jinou dramaturgii, než rychlé (denní) zpravodajství. Ale to je trochu jiné téma, o tom někdy příště.

Svět se už od počátků lidstva neustále zrychluje.

Dřív šel posel se zprávou z provincie do metropole několik týdnů, zpráva, kterou nesl ho často mírně (a nepřesně) předcházela, takže bylo možné se na ni duševně připravit... pak to bylo zrychleno různými koňskými štafetami, vizuálními signálními systémy a s rozvojem pošty a železnice i centrálně distribuovanými zprávami na papíře...

Přestože uzávěrka zpráv do tištěných médií bývala ještě nedávno někdy kolem 21. h předchozího večera, zprávy v papírových novinách vydržely druhý den čerstvé nejméně po celé dopoledne a teprve k večeru je v aktuálnosti začínalo předbíhat rádio (TV až v půl osmé)...

A víkend: v sobotu ráno se zašlo do trafiky pro noviny a ty se pak mezi jinými činnostmi postupně (napřeskáčku) v průběhu dvou volných dnů komplet přečetly. Tatík mezitím použil hlavní zprávovou část na přikrytí obličeje při sobotním a nedělním poobědovém schrupnutí na gauči, mamče nechal víkendovou přílohu, aby si ji po umytí nádobí mohla prolítnout a nezůstala neinformovaná... a furt to bylo čerstvé.

Po víkendu se to odložilo do šuplete nebo na kredenc a jednou za čas se to rozstříhalo na čtverečky, do nichž se pak balily vajíčka pro našeho Juru, co bydlí v paneláku na Jižním Městě, anebo to skončilo na hřebíku v té dřevěné budce na dvoře...

Dneska není nic smutnějšího, než když se ráno podíváte na stojan s novinami v supermarketu, a už z domova víte, v čem ty jejich titulky a zprávy jsou překonané...