Pak i na vaší hlavu padá můj hněv za nezvládnutí a absolutně diletantské chování při povodni 2002. Byl jsem v té době na chalupě v Jižních Čechách (nebo je správně "Češích", když máme Česko?) a při sledování televize a výroků primátora jsme řvali vzteky, co to kecá a jak to zlehčuje.

Nejsem vodohospodář, ale při znalosti obvyklé situace na místních tocích v porovnání s realitou a při vnímání toho, že kvůli turistům nebyly po vysoké vodě před 14(!) dny upuštěny přehrady, bylo jasné, že se schyluje k obrovskému průs .... (to nemůžu napsat, tak neadekvátně jemněji) průšvihu. Přitom stačilo jen málo: nevyhřívat se na sluníčku, zavolat kolegovi do Budějc a přestat plácat očividné hovadiny o malé vodě. Promiňte, ale svou pozicí v té době bych se určitě nechlubil.

Pravdou ovšem je, že odstraňování škod po povodni byla nejdražší sanace v dějinách lidstva a nebýt přemrštěných cen, mohla mít Praha několik dalších tras metra i tunely a dodělaným pražským okruhem. Takhle to byly hlavně "tunely".

Já se nechlubím, pane Machačku. Ta poznámka na konci je tam proto, aby nedošlo k mýlce, že je to objektivní komentář. Není.