Věřím v to, co dělám

Za chvíli, 23. července, to budou přesně 4 roky od okamžiku, který mě a mé rodině změnil život. Vracel jsem se od kamarádky, na kole, a měl jsem těžkou nehodu.  

Na silnici I/23 u odbočky na Čechočovice mě čelně srazil řidič osobního automobilu. Náraz byl tak silný, že mi doslova amputoval v polovině lýtka levou nohu. Ta mi visela na cárech kůže. Utrpěl jsem mnohočetné otevřené zlomeniny kosti holenní, stehenní a zlomeniny pánve, levé ruky, žeber, nadočnicového oblouku. Přišel jsem o velké množství krve. Byl jsem převezen zdravotní záchrannou službou do fakultní nemocnice v Brně – Bohunicích. Můj organismus začal selhávat. Na celých 10 dnů jsem musel být uveden do umělého spánku.

Když mě doktoři probudili, ležel jsem na JIPce. Nevěděl jsem, co dělat. Budu ještě někdy chodit? Co se mnou bude dál? Hlavou se mi honilo tisíce myšlenek. Myslel jsem si, že se zblázním. Rodiče mi řekli, mysli na to hezký. Tehdy jsem prožíval jedny z nejhorších okamžiků v mém životě. V mysli jsem si vybudoval vlastní „ostrov klidu“. Utíkal jsem do něj pokaždé, když mi bylo zle, když mi čistili hluboké rány, když mě tělo bolelo tak, že jsem si myslel, že to není už dál možný. Drželo mě to nad vodou. Nezbláznil jsem, nepotřeboval jsem antidepresiva, dokonce nejsem ani závislý na lécích proti bolesti... Do dnešní doby jsem podstoupil přes 20 různých operací. Bez trvalých následků se to všechno neobešlo – levou nohu mám ochrnutou, jen částečně ohnu koleno, kvůli bolestem v pánvi nevydržím delší dobu sedět.

Jakmile to šlo, začal jsem zaměstnávat hlavu, abych nemusel tolik myslet na svůj zdravotní stav. Dokončil jsem studia na Západomoravské vysoké školě a v létě 2012 promoval.

Dnes pracuji jako organizační pracovník v Oblastní charitě Třebíč, kde se starám o shánění prostředků potřebným. Pro lidi, kteří jsou na tom daleko hůře než já. Pro lidi, kteří si například nemohou ani dojet k doktorovi nebo pro nákup. A mám radost, když se podaří dobrá věc.

Ve svém volném čase se věnuji sportu, který i přes své trvalé zdravotní následky mohu jakžtakž provozovat a tím je plavání. To mi hodně pomáhá, to je můj další „ostrov klidu“.

Dalším mým zájmem je projekt s názvem (Ne)bezpečná jízda, který vznikl ve spolupráci s Policií České republiky – Dopravní inspektorát Třebíč, městem Třebíč – Zdravé město a samostatným oddělením ministerstva dopravy – BESIP. Hlavním smyslem činnosti je informovat budoucí mladé řidiče – studenty středních škol o tom, co vše se může v silničním provozu stát, na co si dávat pozor a čeho se vyvarovat. Již jsme navštívili Obchodní akademii dr. Albína Bráfa a střední odborné učiliště obchodu a služeb v Borovině a další školy budou určitě následovat.

Věřím v to, co dělám. Věřím v projekt (Ne)bezpečná jízda.