Noční toulky: část 1.

Rozhodl jsem se zveřejnit svoje dílko, které jsem psal ještě, když jsem byl na střední škole. Nějakých pár let už to bude. Hlavním hrdinou je Jack, nespoutaný živel, který je pořád na cestách a zažívá různá dobrodružství. Kdesi daleko a přeci tak blízko se odehrává náš příběh. 

Jack se snaží zapomenout na jednu fajn holku, Susan, kterou poznal ještě za studia na vysoké škole.

Rozuměli si, Jack ovšem neměl na holky štěstí, nikdy se mu nepodařilo navázat pořádný vztah a nepovedlo se mu to ani nyní, snad i kvůli jeho minulosti.

Procházel kolem sloupu, na kterém bylo napsáno: „Hledáme kaskadéry, chcete si vydělat peníze? Pak přijďte na náš konkurz!“ Zapálil si cigaretu a odkráčel na místo činu. „Tak co mám udělat?“, zeptal se. „Pojedeš tím křápem co to dá, přeskočíš tyhle dva kamiony a proskočíš ohnivým kruhem,ok, vandráku?“ „Ok, pane!“ Jack přišel k autu, byla to opravdu stará popelnice a ještě v horším stavu, než by si býval pomyslel. Nasedl do auta a rozjel se smykem, jel opravdu rychle, když najížděl na skokanskou rampu, vše se zdálo v pořádku, v tom mu probleskla hlavou myšlenka na Susan, strhl řízení a naboural do jednoho z tiráků. Auto bylo značně zdemolované a Jack v něm ležel jako tělo bez duše. 

V nemocnici ho dali zase dohromady. „Pane, kdo jste, kde bydlíte?“, zeptala se zdravotní sestra. „Jsem Jack a hodně cestuji. Ještě jednou se chci vrátit do Paříže, je to nádherné město.“, odpověděl. „Jak se jmenujete?“, zeptal se zdravotní sestry. „Jmenuji se Lucy, velice mě těší, Jacku.“ „Mne též, Lucy.“ „Jacku, odkud jste? Pracujete někde?“ „Jsem z Paříže, z její periferie, nepracuji nikde, jsem tulák.“ „Proč?“ „Snažím se zapomenout, zapomenout na jednu skvělou holku, rozuměli jsme si, ale já jsem se bál vyjádřit svoje city a pak už bylo moc pozdě." „Za jak dlouho mohu opustit nemocnici?“ „Obávám se, Jacku, že tu strávíte ještě pár týdnů. Proč, někam se chystáte?“ „Ne, jen jsem se tak zeptal.“ „Jacku, je mi líto, ale budu muset jít, čekají na mne další pacienti.“ „Jen běžte Lucy.“ O půlnoci opustil nemocnici. „Tulák zůstane tulákem", posteskla si Lucy.

Zapálil si další cigaretu a vydal se na cestu, nasedl do autobusu a odjel z města. Začalo svítat a sluneční paprsky se odrážely ve skle. Vystoupil v San Franciscu. Jack zašel do hospody na jedno. „Páni, jak dlouho jsem už neměl dobrý pivo?“ „Pane vrchní, jednu vychlazenou dvanáctku, děkuju.“ „Hned to bude.“, odvětil číšník. Jack popíjel v klidu pivo, v tom mu někdo poklepal na rameno. "Tady sedím já, vole!", spustil na Jacka opilec. „Dobře, dobře, hned Vás pustím. Nechci vyhledávat konflikty, chci si jen po dlouhé době vychutnat dobré pivo.“ „Tak ty nechceš vyhledávat konflikty, jo?“ „Ano, nechci.“ „Dám ti přes držku, to potom budou teprve konflikty.“ „Uklidněte se, nebo opustíte lokál.“, snažil se opilce uklidnit vrchní, ten ho však udeřil a vrchní se skácel k zemi. Jack se snažil vrchního zastat a úder ožralovi opětoval.

Začala hospodská rvačka. Ožrala byl velkej chlap a dlouho vzdoroval, ale Jack byl střízlivý a těch pár let tréninku boxu bylo přeci jen znát. Nakonec šel opilec k zemi. „Pivo na Jacka!“, vykvokli chlapi, kteří opodál všechno sledovali. Zvedl se i číšník, zavolal policajty a Jackovi poděkoval. „Jó, pivo na Jacka!!!“ Jack si vychutnal své zasloužené pivo a šel zas dál. „Ukaž se tu někdy.“, zvolal na Jacka číšník.