Ukrajina dnes aneb - Evropa probudila Ruského medvěda!

Tento týden se ozvalo několik českých politiků a "dovolili" si situaci na Ukrajině pojmenovat přesně tak, jaká je. Co víc! Obvinili zahraniční politiku EU z těchto důsledků. EU si naivně myslelo, že Rusko je snad spící Míša, který bude dělat "mírové" kompromisy, protože je zima. Nakonec došlo k tomu, že Rusko silově využilo situaci a zvedlo svou armádu ke cvičení, o němž si jen dětina může myslet, že jde o skutečné cvičení.

Ze strany Ruska je to jednoznačná demonstrace síly v této oblasti a pokračování jeho imperiálních tendencí. Rusko se tak samozřejmě vždy chovalo a chovat bude, protože ve hře je Krym a ten už zažil mnoho válek o to, kdo tento enormně důležitý strategický bod Černomoří ovládne. Tyto války vždy dopadly ve prospěch Ruska, protože Rusko jej považuje za "Ródinu", čili vlast.
Pokud chtěl Nikita S. Chruščov, jako pomstu J.V. Stalinovi za jeho násilný odsun původního obyvatelstva Krymu a následné Ruské kolonizaci této oblast, hodit ,"raka do kalhot" příštím vládcům Moskvy, už se nedožil toho, až začne rak štípat. Na rozdíl od Kubánské raketové krize v roce 1962, kde byl účinek na USA okamžitý.
Tohoto problému si bylo Rusko vždy vědomo, a proto mohla Ukrajina získat svou nezávislost až poté, co byl problém Krymu smluvně ošetřen a stala se z něj autonomní Ukrajinská republika s velmi silným ruským etnikem.
Poté, co ukrajinské události dospěly k prahu občanské války, stojí najednou všichni jako ohromeni a tváří se užasle, protože Rusko se rozhodlo nečekat na další vnitřní Ukrajinské tahanice a využilo smluvní přítomnosti svých sil v oblasti a použilo je k svým cílům..
Kdo čekal něco jiného, nepatří do politiky.
A i když nyní Evropa vyzývá k umírněnosti a nutnosti politického řešení apod., je to k ničemu, protože Rusko už se, za vydatného přispění neurčité politiky EU vůči Ukrajině, rozhodlo a nehodlá do budoucna riskovat jakékoli problémy se svým strategickým uzlem.Rusko takové vždy bylo, je a bude.
To, že by to Rusko za "trest" mohlo stát třeba zrušení summitu G8 v Soči, je samozřejmě legrační. Budou další summity a tam už se na Rusko nezapomene.
Jen Evropa, resp. její zahraniční politika, bude muset spolknout další velmi hořkou pilulku, protože v případě Ukrajiny svojí nerozhodností zasela větříček, ale sklízí takový orkán, že si bude muset dát pozor i na svou vlastní střechu.
To, že se nám s Ruskem podařilo dohodnout na odchodu jeho vojsk z našeho území tak rychle a relativně bez následků, je tak i z hlediska dneška „politický majstrštyk“! Kdo by se ovšem domníval, že nás tím Rusko vypustilo ze svého hledáčku,je stejně naivní jako ten, kdo očekává, že by vývoj na Krymu mohl dospět k jinému konci.
I tyto poslední dramatické události jsou možná dobrým podnětem pro zamyšlení se nad stavem naší armády, jakož i celou akceschopností sil NATO. Mír totiž nemusí být v Evropě naprosto neměnným stavem a zničující konflikt, jak se ukazuje, by mohl vypuknout až nečekaně rychle. Je otázkou, koho by zasáhl.
Jan Olša