v jedné malé zemi uprostřed Evropy. A ten pan král byl tuze spravedlivý, moc miloval své poddané. Dokonce tak, že jim všechno rozdal, aby nikdo netrpěl bídou ani hladem! Samozřejmě, že to stálo moc a moc peněz, a tak se pan král obklopil rádci, kteří měli poddané pana krále stejně rádi jako on. Vymysleli plán, jak získat ještě více peněz na rozdávání pro své milované chudé poddané.
Čím více však rozdával a užíval si lásky svých chudých poddaných, kteří mu za to, že neměli starost o svou obživu, provolávali slávu a díky, tím méně peněz měl ve své truhlici.
Na to měl pan král druhou skupinu poddaných - tou byli řemeslníci všeho druhu, kteří panu králi museli do jeho truhlice posílat peníze, aby měl pan král na rozdávání chudým a na platy svých dobrých rádců.
Řemeslníci sice trochu remcali, protože se jim to nezdálo moc spravedlivé, ale pro takové měl pan král připravenou šatlavu, a kdo moc mluvil, tak ten v ní skončil.
Ale dokud bylo řemeslníků víc než chudých, dalo se to snést, protože nebylo třeba posílat tolik peněz od každého řemeslníka do truhlice pana krále.
Ale co čert nechtěl!
Řemeslníků začalo postupně ubývat. Uvědomili si, že nemá smysl pracovat, když jim pan král bere víc a víc peněz, aby je na druhé straně rozdal svým chudým a potřebným, aby ho oslavovali ještě víc! No a tak se mnozí z těch řemeslníků, poté co už neměli co odvádět, prostě přesunula do fronty a natáhla ruku směrem k rozdávajícímu panu králi.
Láska pana krále však neznala mezí, a když už jeho truhla zela prázdnotou, začal si na rozdávání půjčovat u sousedů. To už si i chudí začali trošku ťukat na čelo, protože jim nebylo jasné, z čeho to pan král všechno zaplatí. Ale peníze bez práce byly lákavější než zdravý rozum.
Tady té pohádky děti raději necháme, abyste neměly špatné sny z toho, jak to v tom království špatně dopadlo. A věřte mi děti, je to opravdu jen pohádka. Sice jedna z těch, co špatně končí, ale to se nedá nic dělat, protože pan král si prostě nedal říct. Kvůli dobrým úmyslům sám sebe do pekel poslal. Nebo mu jen dělalo dobře, že mu lidé provolávali slávu?
Dodatek pro dospělé - někdy není na škodu vrátit se k pohádkám. Najde se v nich mnoho moudra i pro praktický život.
Asi nejvíc by se k poučením z pohádek měli vrátit pánové Dienstbier a Křeček, kteří svými posledními kroky velmi silně připomínají obsah naší pohádky. Ber, kde ber!! Hlavně dávej, budou tě mít rádi.
Jejich populizmus je třeba řadit do stejné kategorie jako populizmus předchozího režimu, na který ještě dnes mnozí vzpomínají se slzou v oku. Byla práce (i když z donucení) a na všechno co nebylo, se rychle zapomnělo!
