O přátelství...

U každého z nás v životě figuruje jiný počet přátel. Někdo se pyšní tucty, jiný jich má pár, za to opravdových.

Přátelé. Jsou tu s námi v době radosti, stojí v při v nás v době bolesti a nezdaru...jistě...
Kdybychom mohli tohle říct všichni s naprostým klidem, byl by život asi moc jednoduchý.
Zrada a faleš zkrátka patří k životu. Občas se cítíme ukřivdění, občas jsme v roli přítele někoho jiného my a otáčíme se zády...Skutečně, přátelství je vlastně jeden velký paradox plný změn, zvratů a překvapení.
Život umí nastražit nespočet překážek, které ve finále dokáží ustát jen ta nejpevnější přátelství. Problém nastává ve chvíli, kdy život není tak krásný, přestáváme žít bohémsky...a přátelé mizí a neznají nás. Proč...???

Nikdy se mi nepodařilo pochopit, proč tomu tak je.

Zapomeneme. A přítel mizí z našeho života. Už ho nezajímá, jak moc se trápíš, už s Tebou nechce slavit úspěchy a radosti. Je tu totiž jiný, zaručeně lepší přítel!!!!Jistě...Je to ten, se kterým je lépe, se kterým čas utíká jako splašený a den strávený bez něj je pro nás nemyslitelný...HLOUPOST...A  náš opravdový přítel zapomene.

Vzpomínky, které uvíznou v paměti jsou ale nevymazatelné. A naše snaha může být sebevětší. Přátelství bylo, je a vždy bude to nejdůležitější pro existenci člověka. Ať už ho provází víc bolesti, než radosti, věřte, že život bez něj by byl smutný.

Naštěstí se v životech nás všech najdou skutečně opravdoví přátelé. Jsou tu s námi již několik let, přečkali s námi období bolesti, ztrát, jako i radosti a štěstí.
JIM, A MILIÓNŮM JIM PODOBNÝM DĚKUJI ZA TO, ŽE MŮJ SVĚT NENÍ SMUTNÝ...