Krasopis .... po třiceti letech praxe

„Maminko, dneska mě pan učitel pochválil!“ „A co ti říkal?“ „Že píšu jako doktor po třiceti letech praxe!“

Tak tenhle vtip ze začátku osmdesátých let na mě seděl stoprocentně. Vždycky, když učitel žehral na můj „krasopis“, v duchu jsem si říkal, že veškeré trvání na krasopisném psaní je naprosto zbytečné. Když budu chtít, aby to po mě někdo přečetl, můžu to přeci naťukat na stroji. Doba pokročila a můj názor se stal ještě radikálnějším. K čemu je krasopis, když dnes už málokterý doktor píše recepty ručně. Naťuká je do PC, formulář vloží do tiskárny a lékárník se nemůže splést.

Ne nadarmo se říká, že jablko nepadá daleko od stromu. Můj syn je jablko, které padlo stromu přímo na nohu (kořen).  Není to tak dávno, co dostal za úkol narýsovat obdélník. Rozebrali jsme si jak s pomocí trojúhelníku s ryskou dosáhnout pravého úhlu a za pár minut byl úkol hotov. Dostali jsme z něj pětku a na otázku: „Proč?“ mi bylo řečeno, že se paní učitelce nelíbila úprava…  Znovu jsem bezmocně zuřil: „Jak je teď - v době počítačů  - možné dostat kuli za úpravu? Neměli by spíše učitelé učit děti, jak narýsovat jakýkoliv obrazec v AutoCADu, či jiném programu“

Chvilku jsem se po telefonu dohadoval s bývalou ženou, která (pro mě tedy nepochopitelně) hájila tu evidentně úzkoprsou učitelku (Co si budeme povídat: je to moje chyba, protože kluk je po mě) a potom jsem vyrazil na jednání s naším šéfem zásobování. To je jiná třída: před sebou dva monitory, myš a klávesnici. Vysvětlím mu, co potřebuji a on na to: „No tak to hned objednáme, ne?“ a jeho deset prstů rozehraje po klávesnici neskutečný koncert. Na monitoru naskakují jednotlivá slova objednávky, zatímco on stále očima kouká na mě a bavíme se o holkách. Podle mého názoru musel absolvovat nějaký hodně speciální kurs pro sekretářky. To jsem si tedy myslel do okamžiku, než jsem si v meilové poště přečetl tu objednávku, kterou za mé přítomnosti všemi deseti napsal.

Začínala asi takto: Bíýrmé pnvjpfmé úžízrů=….

Chvilku jsem vyděšeně zíral na obrazovku, potom jsem se podíval na klávesnici a začal se smát. Takhle to totiž dopadne, když zkušená sekretářka začne psát: „Vážení obchodné přátelé“, a vlivem nějakého rušivého elementu se její prstoklad posune o jednu klávesu doprava.

Co říci na adresu mého kolegy? Snad jenom, že píše jako sekretářka po třiceti letech praxe… :-)